17.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 344/1

(1)

Za posledních 20 let se podařilo v Unii dosáhnout v oblasti antropogenních emisí do ovzduší a kvality ovzduší značného pokroku, zejména prostřednictvím politiky Unie v této oblasti včetně sdělení Komise ze dne 21. září 2005 nazvaného „Tematická strategie o znečišťování ovzduší“ (dále jen „tematická strategie“). Pro tento pokrok měla zásadní význam směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES (4), která pro období od roku 2010 stanovila členským státům stropy celkových ročních emisí oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOx), nemethanových těkavých organických sloučenin (NMVOC) a amoniaku (NH3). Mezi lety 1990 a 2010 díky tomu došlo v Unii ke snížení emisí oxidu siřičitého o 82 %, emisí oxidů dusíku o 47 %, emisí nemethanových těkavých organických sloučenin o 56 % a emisí amoniaku o 28 %. Sdělení Komise ze dne 18. prosince 2013 nazvané „Čisté ovzduší pro Evropu“ (dále jen „revidovaná tematická strategie“) nicméně uvádí, že stále přetrvávají významné negativní dopady na lidské zdraví a životní prostředí a rizika pro ně.

(2)

7. akční program pro životní prostředí (5) potvrzuje dlouhodobý cíl politiky Unie v oblasti ovzduší dosáhnout takových úrovní kvality ovzduší, které nemají významné negativní dopady na lidské zdraví a životní prostředí ani nepředstavují riziko pro lidské zdraví a životní prostředí, a vyzývá za tímto účelem k dosažení plného souladu se stávajícími právními předpisy Unie v oblasti kvality ovzduší, k vymezení strategických cílů a akcí na období po roce 2020, ke zvýšenému úsilí v oblastech, kde jsou obyvatelstvo a ekosystémy vystaveny vysokým úrovním látek znečišťujících ovzduší, a k posílení součinnosti mezi právními předpisy v oblasti kvality ovzduší a politickými cíli, jež si Unie stanovila zejména v oblasti změny klimatu a biologické rozmanitosti.

(3)

Revidovaná tematická strategie stanoví nové strategické cíle na období do roku 2030 se záměrem více se přiblížit k dlouhodobému cíli Unie v oblasti kvality ovzduší.

(4)

V členských státech a v Unii probíhá proces ratifikace Minamatské úmluvy o rtuti z roku 2013, která byla uzavřena v rámci Programu OSN pro životní prostředí a která si klade za cíl chránit lidské zdraví a životního prostředí prostřednictvím snížení emisí rtuti ze stávajících a nových zdrojů, a to s výhledem na vstup této úmluvy v platnost v roce 2017. Komise by měla vykazované emise této znečišťující látky průběžně přezkoumávat.

(5)

Členské státy a Unie jsou smluvními stranami Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 a dále několika jejích protokolů, včetně Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu z roku 1999, který byl revidován v roce 2012 (dále jen „revidovaný Göteborský protokol“).

(6)

Revidovaný Göteborský protokol stanoví pro období od roku 2020 pro všechny smluvní strany nové závazky ke snížení emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku, nemethanových těkavých organických sloučenin, amoniaku a jemných částic, přičemž se za výchozí považuje rok 2005, dále přitom podporuje snižování emisí černého uhlíku a vyzývá ke shromažďování a uchovávání informací o nepříznivých účincích koncentrací a depozic látek znečišťujících ovzduší na lidské zdraví a životní prostředí a k účasti na programech zaměřených na účinky v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

(7)

Systém národních emisních stropů zavedený směrnicí 2001/81/ES by tedy měl být revidován a uveden do souladu s mezinárodními závazky Unie a jednotlivých členských států. Za tímto účelem jsou národní závazky ke snížení emisí pro kterýkoli rok v období let 2020 až 2029 v této směrnici totožné se závazky stanovenými v revidovaném Göteborském protokolu.

(8)

Členské státy by měly tuto směrnici provést tak, aby účinně přispěla k dosažení dlouhodobého cíle Unie v oblasti kvality ovzduší, jenž je také podložen pokyny Světové zdravotnické organizace, a cílů Unie v oblasti biologické rozmanitosti a ochrany ekosystému, a snížit na jejím základě úrovně znečištění ovzduší a depozice způsobující acidifikaci, eutrofizaci a tvorbu přízemního ozonu pod kritické zátěže a úrovně, které stanoví Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

(9)

Tato směrnice by měla kromě celosvětového zlepšení kvality ovzduší a zlepšení součinnosti s politikami Unie v oblasti klimatu a energetiky rovněž nákladově efektivním způsobem přispívat k dosažení cílů v oblasti kvality ovzduší stanovených v právních předpisech Unie a ke zmírnění dopadů změny klimatu a zabránit přitom zdvojování stávajících právních předpisů Unie.

(10)

Tato směrnice rovněž přispívá ke snižování nákladů na zdravotní péči souvisejících se znečištěním ovzduší v Unii prostřednictvím zvýšení kvality života občanů Unie a podporuje přechod na zelenou ekonomiku.

(11)

Tato směrnice by měla přispívat k postupnému snižování znečištění ovzduší, přičemž by se mělo vycházet ze snížení dosažených prostřednictvím právních předpisů Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje, které se zabývají emisemi ze specifických zdrojů.

(12)

Právní předpisy Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje by měly účinným způsobem vést k předpokládanému snížení emisí. Identifikace neúčinných právních předpisů Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje a včasná hledání řešení jsou zásadní k tomu, aby bylo dosaženo širších cílů v oblasti kvality ovzduší, jak ukazuje nesoulad mezi reálnými světovými emisemi a zkušebními emisemi oxidů dusíku z naftových vozidel EURO 6.

(13)

Členské státy by závazky ke snížení emisí stanovené v této směrnici měly dodržovat od roku 2020 do roku 2029 a od roku 2030. V zájmu zajištění prokazatelného pokroku při plnění závazků stanovených pro rok 2030 by členské státy měly určit orientační úrovně emisí v roce 2025, jejichž dosažení by bylo technicky proveditelné a nebylo by spojeno s neúměrnými náklady, a měly by usilovat o dosažení těchto úrovní. Pokud emise do roku 2025 nemohou být sníženy podle stanovené trajektorie, měly by členské státy uvést důvody pro tuto odchylku, jakož i opatření, která by členské státy na trajektorii vrátila ve svých následných zprávách vypracovaných podle této směrnice.

(14)

Národní závazky ke snížení emisí stanovené v této směrnici pro období od roku 2030 vycházejí z odhadovaného potenciálu každého členského státu pro snížení, který je uveden ve zprávě o tematické strategii č. 16 z ledna roku 2015 (dále jen „zpráva č. 16“), z technického posouzení rozdílů mezi národními odhady a odhady uvedenými ve zprávě č. 16 a z politického cíle zachovat celkové snížení dopadů na zdraví, jehož má být dosaženo do roku 2030 (ve srovnání s rokem 2005), co nejblíže politickému cíli návrhu Komise pro tuto směrnici. Pro zvýšení transparentnosti by Komise měla zveřejnit základní předpoklady použité ve zprávě č. 16.

(15)

Dodržování národních závazků ke snížení emisí by mělo být posuzováno s ohledem na konkrétní metodický stav v době, kdy byl daný závazek stanoven.

(16)

Požadavky na podávání zpráv a závazky ke snížení emisí by měly vycházet z vnitrostátní spotřeby energie a prodaných paliv. Některé členské státy nicméně mohou v souladu s Úmluvou o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států použít jako základ pro dodržování celkové národní emise vypočítané na základě spotřebovaných paliv v odvětví silniční dopravy. Tato možnost by měla být zachována v této směrnici v zájmu zajištění soudržnosti mezinárodního a unijního práva.

(17)

Za účelem vyřešení některých nejistot spojených se stanovováním národních závazků ke snížení emisí obsahuje revidovaný Göteborský protokol možnosti flexibility, které by měly být začleněny do této směrnice. Revidovaný Göteborský protokol zejména zavádí mechanismus pro úpravu národních emisních inventur a pro zprůměrování ročních národních emisí za dobu nejvýše tří let při splnění určitých podmínek. Tato směrnice by kromě toho měla stanovit možnosti flexibility v případech, kdy ukládá závazek ke snížení emisí, který překračuje nákladově efektivní snížení emisí stanovené ve zprávě č. 16, a dále také v situacích, kdy je třeba pomoci členským státům v případě náhlých a mimořádných událostí spojených s výrobou nebo dodávkami energie, pokud jsou splněny zvláštní podmínky. Na využívání těchto možností flexibility by měla dohlížet Komise, přičemž by měla zohlednit pokyny vypracované v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států. Pro účely posuzování žádostí o úpravy emisních inventur by se za datum stanovení závazků ke snížení emisí pro období 2020 až 2029 měl považovat 4. květen 2012, tj. datum revize Göteborského protokolu.

(18)

Každý členský stát by měl vypracovat a provádět svůj národní program omezování znečištění ovzduší s cílem splnit své závazky ke snížení emisí a účinně přispívat k dosažení cílů v oblasti kvality ovzduší. Členské státy by za tímto účelem měly zohlednit potřebu snížit emise, zejména oxidů dusíku a jemných částic, v zónách a aglomeracích s nadměrnými koncentracemi látek znečišťujících ovzduší nebo v těch zónách a aglomeracích, které významně přispívají ke znečištění ovzduší v jiných zónách a aglomeracích, a to i v sousedních zemích. Národní programy omezování znečištění ovzduší by v této souvislosti měly přispívat k úspěšnému provádění plánů kvality ovzduší stanovených v článku 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES (6).

(19)

Za účelem snížení emisí z antropogenních zdrojů by se v rámci národních programů omezování znečištění ovzduší měla zvážit opatření, která lze uplatnit ve všech příslušných oblastech, včetně zemědělství, energetiky, průmyslu, silniční dopravy, vnitrozemské vodní dopravy, vytápění domácností a používání nesilničních pojízdných strojů a rozpouštědel. Členské státy by nicméně měly být oprávněny rozhodovat o opatřeních přijímaných za účelem splnění závazků ke snížení emisí stanovených v této směrnici.

(20)

Při vypracovávání národních programů omezování znečištění ovzduší by členské státy měly zohlednit osvědčené postupy mimo jiné při řešení problematiky nejškodlivějších znečišťujících látek spadajících do oblasti působnosti této směrnice, a to s ohledem na citlivé skupiny obyvatelstva.

(21)

Zemědělství má výrazný podíl na emisích amoniaku a jemných částic do ovzduší. V zájmu snížení těchto emisí by národní programy omezování znečištění ovzduší měly zahrnovat opatření, která lze uplatnit v odvětví zemědělství. Tato opatření by měla být nákladově efektivní, vycházet z konkrétních informací a údajů a zohledňovat vědecký pokrok a předchozí opatření přijatá členskými státy. Společná zemědělská politika dává členským státům možnost přispět pomocí specifických opatření ke kvalitě ovzduší. Budoucí hodnocení umožní lépe pochopit účinky těchto opatření.

(22)

Zlepšení kvality ovzduší by mělo být dosaženo prostřednictvím přiměřených opatření. Při přijímání opatření, která mají být zahrnuta do národních programů omezování znečištění ovzduší, jež lze uplatnit v odvětví zemědělství, by členské státy měly zajistit plné zohlednění jejich dopadů na malé zemědělské podniky s cílem omezit v maximální možné míře veškeré dodatečné náklady.

(23)

Pokud jsou některá opatření přijatá v rámci národních programů omezování znečištění ovzduší za účelem předcházení emisím v odvětví zemědělství způsobilá pro finanční podporu, zejména opatření zemědělských podniků, která vyžadují výrazné změny postupů nebo značné investice, měla by Komise usnadnit přístup k takové finanční podpoře a k dalším dostupným finančním prostředkům Unie.

(24)

Za účelem snížení emisí by členské státy měly zvážit podporu přesunu investic směrem k čistým a účinným technologiím. Ke zlepšení udržitelnosti a k řešení problémů u zdroje mohou napomoci inovace, a to zlepšením reakcí jednotlivých odvětví na výzvy v oblasti kvality ovzduší.

(25)

Národní program omezování znečištění ovzduší včetně analýzy, na jejímž základě proběhne vymezení příslušných politik a opatření, by se měl pravidelně aktualizovat.

(26)

V zájmu vytváření programů omezování znečištění ovzduší a jejich případných významných aktualizací, které vycházejí z dostatečného množství spolehlivých informací, by měly členské státy tyto programy a změny v situaci, kdy jsou ještě všechny možnosti týkající se politik a opatření otevřené, podrobit veřejným konzultacím a konzultacím s příslušnými orgány na všech úrovních. Členské státy by se měly zapojit do přeshraničních konzultací, pokud by provádění jejich programů mohlo mít vliv na kvalitu ovzduší v jiném členském státě nebo třetí zemi, a to v souladu s požadavky stanovenými v unijním a mezinárodním právu, mimo jiné v Úmluvě OSN o posuzování vlivů na životní prostředí překračujících hranice států (dále jen „úmluva z Espoo“) z roku 1991 a jejím Protokolu o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí z roku 2003.

(27)

Cílem této směrnice je mimo jiné chránit lidské zdraví. Jak Soudní dvůr opakovaně připomněl, bylo by neslučitelné se závaznou povahou, kterou čl. 288 třetí pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) přiznává směrnici, kdyby byla v zásadě vyloučena možnost dotčených osob dovolávat se povinnosti, kterou ukládá. Tato úvaha platí obzvláště pro směrnici, jejímž cílem je regulovat a snižovat znečištění ovzduší, a která tak usiluje o ochranu lidského zdraví.

(28)

Členské státy by měly u všech znečišťujících látek, kterými se zabývá tato směrnice, zpracovat a předkládat národní emisní inventury a prognózy, jakož i podávat informativní zprávy o inventurách, což by mělo následně Unii umožnit, aby splnila své povinnosti týkající se podávání zpráv v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států a jejích protokolů.

(29)

V zájmu zachování celkové konzistence v rámci Unie jako celku by měly členské státy zajistit, aby podávání zpráv Komisi o jejich národních emisních inventurách a prognózách, jakož i informativních zpráv o inventurách, bylo plně v souladu s podáváním zpráv v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

(30)

Za účelem posouzení účinnosti národních závazků ke snížení emisí stanovených touto směrnicí by měly členské státy rovněž monitorovat dopady znečištění ovzduší na suchozemské i vodní ekosystémy a podávat o těchto dopadech zprávy. Pro zajištění nákladově efektivního přístupu by členské státy měly mít možnost používat nepovinné ukazatele pro monitorování uvedené v této směrnici a měly by zajistit koordinaci s jinými monitorovacími programy zavedenými podle souvisejících směrnic a případně podle Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

(31)

V zájmu výměny zkušeností a osvědčených postupů, zejména poskytování podkladů pro pokyny a usnadňování koordinovaného provádění právních předpisů Unie a politik souvisejících se zlepšováním kvality ovzduší, by mělo být zřízeno Evropské fórum pro čisté ovzduší, v němž se budou scházet všechny zúčastněné strany, včetně příslušných orgánů členských států na všech příslušných úrovních.

(32)

Členské státy by měly v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (7) zajistit aktivní a systematické šíření informací elektronickými prostředky.

(33)

Je nezbytné změnit směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES (8) tak, aby byl zajištěn soulad uvedené směrnice s Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí z roku 1998 (dále jen „Aarhuská úmluva“).

(34)

Za účelem zohlednění technického a mezinárodního vývoje by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny přílohy I a části 2 přílohy III a přílohy IV s cílem přizpůsobit je vývoji v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států a pokud jde o změny přílohy V s cílem přizpůsobit ji technickému a vědeckému pokroku a vývoji v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (9). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(35)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provádění flexibilit a národních programů omezování znečištění ovzduší podle této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10).

(36)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(37)

S ohledem na povahu a rozsah úprav, které je třeba ve směrnici 2001/81/ES provést, by měla být tato směrnice nahrazena, aby se zvýšila právní jistota, srozumitelnost, transparentnost a zjednodušily právní předpisy. K zajištění kontinuity v oblasti zlepšování kvality ovzduší by měly členské státy plnit národní emisní stropy stanovené ve směrnici 2001/81/ES, dokud v roce 2020 nevstoupí v platnost nové národní závazky ke snížení emisí stanovené touto směrnicí.

(38)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu přeshraniční povahy znečištění ovzduší, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(39)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (11) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

a)

cílů v oblasti kvality ovzduší stanovených v právních předpisech Unie a pokroku při plnění dlouhodobého cíle Unie, jímž je dosáhnout úrovní kvality ovzduší v souladu s pokyny týkajícími se kvality ovzduší vydanými Světovou zdravotnickou organizací;

b)

cílů Unie v oblasti biologické rozmanitosti a ekosystémů v souladu se 7. akčním programem pro životní prostředí;

c)

lepší součinnosti mezi politikou Unie v oblasti kvality ovzduší a dalšími relevantními politikami Unie, zejména v oblasti klimatu a energetiky.

1)

„emisí“ uvolňování látky z bodového nebo difuzního zdroje do ovzduší;

2)

„antropogenními emisemi“ emise znečišťujících látek do ovzduší spojené s činnostmi člověka;

3)

„prekurzory ozonu“ oxidy dusíku, nemethanové těkavé organické sloučeniny, methan a oxid uhelnatý;

4)

„cíli v oblasti kvality ovzduší“ mezní hodnoty, cílové hodnoty a maximální expoziční koncentrace pro kvalitu ovzduší, jak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES a 2004/107/ES (12);

5)

„oxidem siřičitým“ nebo „SO2“ všechny sloučeniny síry vyjádřené jako oxid siřičitý, včetně oxidu sírového (SO3), kyseliny sírové (H2SO4), a sloučeniny redukované síry, jako je sirovodík (H2S), merkaptany a dimethylsulfidy;

6)

„oxidy dusíku“ nebo „NOx“ oxid dusnatý a oxid dusičitý vyjádřené jako oxid dusičitý;

7)

„nemethanovými těkavými organickými sloučeninami“ nebo „NMVOC“ všechny nemethanové organické sloučeniny, jež jsou schopné reakcemi s oxidy dusíku za přítomnosti slunečního světla tvořit fotochemické oxidanty;

8)

„jemnými částicemi“ nebo „PM2,5“ částice s aerodynamickým průměrem do 2,5 mikrometru (μm);

9)

„černým uhlíkem“ nebo „BC“ uhlíkaté částice pohlcující světlo;

10)

„národním závazkem ke snížení emisí“ povinnost členského státu snížit emise určité látky; specifikuje snížení emise, které musí být přinejmenším dosaženo v cílovém kalendářním roce jako procentní podíl celkového množství emisí v průběhu výchozího roku (2005);

11)

„přistávacím a vzletovým cyklem“ cyklus zahrnující pojíždění na dráhu a pojíždění z dráhy, vzlet, stoupání po vzletu, přibližování, přistání a všechny ostatní činnosti letadla, které probíhají ve výšce nižší než 3 000 stop;

12)

„mezinárodní námořní dopravou“ vykonávání plaveb na moři a v pobřežních vodách plavidly plujícími pod jakoukoliv vlajkou, jež vyplouvají z území jedné země a připlouvají na území jiné země, a to s výjimkou rybářských plavidel;

13)

„zónou kontroly znečištění“ mořská oblast, která nesahá dále než 200 námořních mil od základních linií, od nichž se měří rozsah teritoriálních vod, a kterou stanoví členský stát s cílem zabránit, snížit a kontrolovat znečišťování z plavidel v souladu s obecně přijatými mezinárodním normami a standardy;

14)

„právními předpisy Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje“ právní předpisy Unie, jejichž cílem je snížit emise látek znečišťujících ovzduší, na které se vztahuje tato směrnice, provedením zmírňujících opatření u zdroje.

a)

emise z letadel mimo přistávací a vzletový cyklus;

b)

emise z vnitrostátní námořní dopravy směřující na území a z území uvedených v čl. 2 odst. 2;

c)

emise z mezinárodní námořní dopravy;

d)

emise oxidů dusíku a nemethanových těkavých organických sloučenin v důsledku činností spadajících do nomenklatury pro podávání zpráv z roku 2014 (dále jen „NFR“) podle kategorie 3B (Hospodaření se statkovými hnojivy) a 3D (Zemědělské půdy) Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

a)

po zohlednění poznatků z vnitrostátních programů pro dohled nad dodržováním pravidel a jejich prosazování, jimiž se sleduje účinnost právních předpisů Unie týkajících se omezování znečištění ovzduší u zdroje, prokáže dotčený členský stát, že z vnitrostátního provádění či prosazování těchto předpisů nevyplývají výrazně odlišné emisní faktory;

b)

dotčený členský stát informoval Komisi o významné odlišnosti emisních faktorů, která v souladu s čl. 11 odst. 2 prošetří, zda je potřeba přijmout další opatření.

a)

dotčený členský stát prokazatelně vyvinul veškeré přiměřené úsilí pro zajištění dodržování závazků, včetně provádění nových opatření a politik, a pokud toto úsilí bude vyvíjeno i nadále s cílem co nejvíce toto období nedodržování zkrátit, a

b)

dotčený členský stát prokázal, že zavedení opatření a politik nad rámec opatření a politik uvedených v písmenu a) by vedlo k nepřiměřeným nákladům, podstatně by ohrozilo národní energetickou bezpečnost nebo by pro významnou část obyvatelstva představovalo značné riziko energetické chudoby.

a)

s případným použitím údajů a metodik vyvinutých v rámci programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP) podle Protokolu o dlouhodobém financování programu spolupráce pro monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě připojeném k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států posoudí, do jaké míry mohou národní zdroje emisí ovlivnit kvalitu ovzduší na jejich území a na území sousedních členských států;

b)

zohlední potřebu snížit emise látek znečišťujících ovzduší v zájmu dosažení souladu s cíli v oblasti kvality ovzduší na svém území, a v příslušných případech i na území sousedních členských států;

c)

při přijímání opatření ke splnění národních závazků ke snížení emisí jemných částic upřednostní opatření ke snížení emisí černého uhlíku;

d)

zajistí soudržnost s ostatními příslušnými plány a programy vytvořenými na základě požadavků uvedených ve vnitrostátních nebo unijních právních předpisech.

a)

rámcového programu pro výzkum a inovace;

b)

evropských strukturálních a investičních fondů, včetně příslušného financování v rámci společné zemědělské politiky;

c)

nástrojů k financování činnosti v oblasti životního prostředí a klimatu, jako je program LIFE.

a)

kontroly s cílem ověřit transparentnost, přesnost, konzistentnost, porovnatelnost a úplnost předložených informací;

b)

kontroly s cílem stanovit, zda byly inventurní údaje zpracovány v souladu s požadavky mezinárodního práva, zejména Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států;

c)

případně výpočet nezbytných výsledných technických korekcí, po konzultaci s dotčeným členským státem.

a)

do 1. července 2018 a následně každé čtyři roky polohu monitorovacích stanovišť a související ukazatele použité pro monitorování dopadů znečištění ovzduší a

b)

do 1. července 2019 a následně každé čtyři roky údaje získané při monitorování uvedeném v článku 9.

a)

pokroku, pokud jde o:

b)

určení dalších opatření, která jsou na úrovni Unie a na úrovni členských států nezbytná k dosažení cílů uvedených v písmenu a);

c)

využití finančních prostředků Unie na podporu opatření přijatých za účelem splnění cílů této směrnice;

d)

výsledků přezkumu národních programů omezování znečištění ovzduší a jejich aktualizací podle čl. 10 odst. 1 třetího pododstavce ze strany Komise;

e)

zhodnocení zdravotních, environmentálních a socioekonomických dopadů této směrnice.

a)

nejnovější vědecké důkazy;

b)

aktualizace metodického dokumentu EHK OSN k zamezení emisím amoniaku ze zemědělských zdrojů a k jejich snižování z roku 2014 (dále jen „metodický dokument pro amoniak“) (15) a rámcového kodexu správné zemědělské praxe ke snížení emisí amoniaku EHK OSN (16), ve znění revidovaném v roce 2014;

c)

aktualizace nejlepších dostupných technik definovaných v čl. 3 bodu 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (17);

d)

agroenvironmentální opatření v rámci společné zemědělské politiky.

a)

národní programy omezování znečištění ovzduší a jakékoli aktualizace;

b)

národní emisní inventury (případně včetně upravených národních emisních inventur), národní emisní prognózy, informativní zprávy o inventurách a další zprávy a informace, které se Komisi poskytují podle článku 10.

a)

základní předpoklady, které byly u každého členského státu zohledněny při stanovování jejich národního potenciálu pro snížení emisí, použité při přípravě TSAP 16;

b)

seznam příslušných právních předpisů Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje a

c)

výsledky přezkumu uvedeného v čl. 10 odst. 1 třetím pododstavci.

a)

články 1 a 4 a příloha I směrnice 2001/81/ES nadále uplatňují do 31. prosince 2019,

b)

články 7 a 8 a příloha III směrnice 2001/81/ES zrušují ke dni 31. prosince 2016.

17.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 344/32

(1)

V čl. 43 odst. 3 Smlouvy se stanoví, že Rada přijme na návrh Komise opatření týkající se stanovení a přidělení rybolovných práv.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (1) požaduje, aby byla s přihlédnutím k dostupnému vědeckému, technickému a ekonomickému poradenství, případně včetně zpráv vypracovaných Vědeckotechnickým a hospodářským výborem pro rybářství (VTHVR), přijata opatření pro zachování zdrojů.

(3)

Rada má přijmout opatření ke stanovení a přidělení rybolovných práv, případně včetně některých podmínek, jež jsou s nimi funkčně spojeny. Rybolovná práva by měla být rozdělena mezi jednotlivé členské státy způsobem, který každému členskému státu zajistí relativní stabilitu rybolovných činností pro každou populaci nebo druh rybolovu, s náležitým ohledem na cíle společné rybářské politiky stanovené v nařízení (EU) č. 1380/2013.

(4)

O rybolovných právech pro hlubinné druhy ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2347/2002 (2) se rozhoduje každé dva roky.

(5)

Celkové přípustné odlovy (TAC) by měly být stanoveny na základě dostupných vědeckých doporučení s ohledem na biologické a sociálně-ekonomické aspekty a současně by měly odvětvím rybolovu zajistit spravedlivé zacházení; rovněž je nezbytné zohlednit názory vyjádřené v konzultacích se zúčastněnými stranami, zejména na jednáních dotčených poradních sborů.

(6)

Rybolovná práva by měla být v souladu s mezinárodními dohodami a zásadami, například s dohodou Organizace spojených národů o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací z roku 1995 (3), a s podrobnými zásadami řízení stanovenými v mezinárodních pokynech Organizace OSN pro výživu a zemědělství určených pro řízení lovu hlubinných druhů na volném moři z roku 2008, podle nichž by měl regulační orgán zejména zvýšit obezřetnost v případech, kdy jsou informace neurčité, nespolehlivé nebo nedostatečné. Nedostatek odpovídajících vědeckých informací by neměl být použit jako důvod pro odklad nebo nepřijetí opatření pro zachování a řízení zdrojů.

(7)

Nejnovější vědecká doporučení Mezinárodní rady pro průzkum moří (ICES) a VTHVR uvádějí, že většina populací hlubinných druhů je stále lovena neudržitelným způsobem a že v zájmu udržitelnosti by rybolovná práva na tyto populace měla být dále snižována do doby, než vývoj stavu těchto populací začne vykazovat pozitivní tendenci.

(8)

Vzhledem k doporučení ICES je vhodné, aby se celkový přípustný odlov (TAC) růžichy šedé v severozápadních vodách vztahoval pouze na vedlejší úlovky.

(9)

Významný odlov růžichy šedé byl zaznamenán v příslušných oblastech Výboru pro rybolov ve středovýchodním Atlantiku (CECAF) a Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM), které hraničí s podoblastí ICES IX. Vzhledem k tomu, že údaje ICES pro tyto přilehlé oblasti jsou neúplné, by měl rozsah TAC zůstat omezen na podoblast ICES IX. Nicméně s ohledem na přípravu budoucích rozhodnutí v oblasti řízení by mělo být stanoveno oznamování údajů pro tyto přilehlé oblasti.

(10)

ICES doporučuje, aby až do roku 2020 nebyl prováděn odlov červenice obecné. V minulosti byly pro červenici obecnou stanoveny TAC (od roku 2010 byly tyto TAC stanoveny na nulovou hodnotu). Je vhodné zakázat odlov tohoto druhu a jeho uchovávání na palubě, překládku či vykládku, protože tato populace je vyčerpaná a neobnovuje se. ICES připomíná, že od roku 2010 není červenice obecná v severovýchodním Atlantiku plavidly Unie cíleně lovena.

(11)

Podle doporučení ICES prokazují pozorování omezená na paluby plavidel, že procentní podíl hlavouna severního byl nižší než 1 % vykázaných úlovků hlavouna tuponosého. Na základě výše uvedeného ICES doporučuje, aby již nebyl prováděn cílený lov hlavouna severního a vedlejší úlovky byly započteny do TAC pro hlavouna tuponosého s cílem minimalizovat potenciál pro nesprávné vykazování druhů. ICES uvádí, že existují značné řádové rozdíly (více než desetinásobné) mezi relativními podíly hlavouna tuponosého a hlavouna severního vykazované v oficiálních záznamech o vykládkách a mezi pozorovanými úlovky a vědeckými průzkumy v oblastech, ve kterých se v současnosti lov hlavouna severního provádí. O tomto druhu jsou k dispozici jen velmi omezené informace a některé z vykazovaných údajů o vykládkách považuje ICES za případy nesprávného vykazování druhů. V důsledku toho není možné zjistit přesnou statistiku dosavadního odlovu hlavouna severního. V souladu s vědeckým poradenstvím by proto měly být veškeré vedlejší úlovky hlavouna severního omezeny na 1 % kvóty pro hlavouna severního každého členského státu a do této kvóty započteny.

(12)

ICES doporučuje, aby cílené odlovy hlubinných druhů žraloků byly stanoveny na nulovou úroveň. Avšak ICES rovněž uvádí, že stávající platná restriktivní omezení odlovů vedou k nesprávnému vykazování vedlejších úlovků hlubinných druhů žraloků. Zejména cílený drobný hlubinný lov tkaničnice tmavé za použití dlouhých lovných šňůr má nevyhnutelné vedlejší úlovky hlubinných druhů žraloků, kteří jsou v současnosti vhazováni mrtví zpět do moře. S ohledem na tyto skutečnost by za účelem shromažďování vědeckých informací o hlubinných druzích žraloků mělo být zkušebně zavedeno restriktivní povolení vedlejších úlovků na roky 2017 a 2018 tím, že by se povolily omezené vykládky nevyhnutelných vedlejších úlovků hlubinných druhů žraloků v rámci cíleného drobného hlubinného lovu tkaničnice tmavé za použití dlouhých lovných šňůr. Dlouhé lovné šňůry jsou v tomto drobném rybolovu považovány za selektivní rybolovné zařízení. Dotčené členské státy by měly vypracovat regionální opatření pro řízení lovu tkaničnice tmavé a stanovit konkrétní opatření v oblasti shromažďování údajů o hlubinných druzích žraloků s cílem zajistit podrobné monitorování těchto populací. Stanovením takového unijního povolení vedlejších úlovků pro hlubinné druhy žraloků ve vodách Unie a v mezinárodních vodách podoblastí ICES V, VI, VII, VIII a IX, ve vodách Unie a v mezinárodních vodách podoblasti ICES X a ve vodách Unie oblastí CECAF 34.1.1, 34.1.2 a 34.2 není dotčena zásada relativní stability pro hlubinné druhy žraloků v těchto oblastech.

(13)

V souladu s nařízením Rady (ES) č. 847/96 (4) je třeba určit populace, které mají podléhat různým opatřením, na něž uvedené nařízení odkazuje. Preventivní TAC by se měl vztahovat na populace, pro které neexistuje žádné vědecky podložené vyhodnocení rybolovných práv pro rok, v jehož průběhu mají být TAC stanoveny; ve všech ostatních případech je třeba použít analytický TAC. Vzhledem k doporučením vydaným radou ICES a VTHVR pro populace hlubinných druhů by se na populace ryb, pro něž není dostupné žádné vědecky podložené vyhodnocení dotčených rybolovných práv, měl vztahovat preventivní TAC.

(14)

V souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 847/96 předložilo Portugalsko dne 15. září 2016 Komisi žádost o zvýšení TAC sardele obecné v podoblastech ICES IX a X a vodách Unie oblasti CECAF 34.1.1 na 15 000 tun. Ve svém doporučení ze dne 21. října 2016 ICES potvrdila výjimečně dobrý stav této populace sardele obecné a skutečnost, že odlov ve výši 15 000 tun v roce 2016 může být považován za udržitelný. Nařízení Rady (EU) 2016/72 (5) by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(15)

Rybolovná práva pro sardel obecnou v podoblastech ICES IX a X a vodách Unie oblasti CECAF 34.1.1 stanovená v nařízení (EU) 2016/72 se použijí ode dne 1. ledna 2016. Pozměňující ustanovení stanovená tímto nařízením by se měla použít rovněž od uvedeného dne. Tímto zpětným použitím nejsou dotčeny zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, neboť příslušná rybolovná práva se v porovnání s právy stanovenými v nařízení (EU) 2016/72 zvyšují.

(16)

Aby nedošlo k přerušení rybolovných činností a aby byla zajištěna obživa rybářů v Unii, mělo by se toto nařízení použít ode dne 1. ledna 2017. Z důvodu naléhavosti by toto nařízení mělo vstoupit v platnost bezprostředně po vyhlášení,

a)

„rybářským plavidlem Unie“ rybářské plavidlo plující pod vlajkou členského státu a zaregistrované v Unii;

b)

„vodami Unie“ vody spadající pod svrchovanost nebo do jurisdikce členských států s výjimkou vod přiléhajících k územím uvedeným v příloze II Smlouvy;

c)

„celkovým přípustným odlovem“ (TAC) množství, které může být každoročně z každé populace ryb uloveno a vyloženo;

d)

„kvótou“ podíl TAC přidělený Unii nebo členskému státu;

e)

„mezinárodními vodami“ vody, které nepodléhají svrchovanosti ani jurisdikci žádného státu.

a)

„oblastmi ICES“ (Mezinárodní rada pro průzkum moří) se rozumějí zeměpisné oblasti vymezené v příloze III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 218/2009 (6);

b)

„oblastmi CECAF“ (Výbor pro rybolov ve středovýchodním Atlantiku) se rozumějí zeměpisné oblasti vymezené v příloze II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2009 (7).

a)

výměny provedené podle čl. 16 odst. 8 nařízení (EU) č. 1380/2013;

b)

odpočty a přerozdělení provedené podle článku 37 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 (8);

c)

přerozdělení provedená podle čl. 10 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 (9);

d)

dodatečné vykládky povolené podle článku 3 nařízení (ES) č. 847/96;

e)

množství převedená v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 847/96;

f)

odpočty provedené podle článků 105 a 107 nařízení (ES) č. 1224/2009.

17.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 344/46

(1)

Podle nařízení (EU) č. 531/2012 by poskytovatelé roamingu neměli svým roamingovým zákazníkům v žádném členském státě účtovat žádné příplatky k vnitrostátní maloobchodní ceně za uskutečněné nebo přijaté regulované roamingové volání, za odeslanou regulovanou roamingovou SMS zprávu a za využité regulované roamingové datové služby, včetně MMS zpráv, s výhradou politiky přiměřeného využívání. Toto ustanovení se použije ode dne 15. června 2017 za předpokladu, že legislativní akt, který má být přijat na základě návrhu týkajícího se velkoobchodního trhu s roamingem, jak stanoví čl. 19 odst. 2 uvedeného nařízení, bude k tomuto dni použitelný.

(2)

Nařízení (EU) č. 531/2012 stanoví, že za zvláštních a výjimečných okolností může poskytovatel roamingu požádat svůj vnitrostátní regulační orgán o povolení účtovat svým roamingovým zákazníkům příplatek. Takovouto žádost o povolení mají doprovázet veškeré informace nezbytné k prokázání toho, že bez maloobchodních příplatků za roaming není poskytovatel schopen pokrýt svoje náklady na poskytování regulovaných maloobchodních roamingových služeb, čímž je narušena udržitelnost jeho modelu pro stanovení vnitrostátních cen.

(3)

Má-li být v celé Unii zajištěno jednotné uplatňování, pokud jde o politiku, jejímž cílem je zabránit zneužívání či nezvyklému využívání roamingových služeb („politika přiměřeného využívání“), a o povolení účtovat příplatek, je nezbytné stanovit podrobná pravidla týkající se uplatňování této politiky přiměřeného využívání a metodologie posuzování udržitelnosti zrušení maloobchodních příplatků za roaming a týkající se žádosti, kterou má podat poskytovatel roamingu pro účely tohoto posouzení.

(4)

Podle nařízení (EU) č. 531/2012 je cílem politiky přiměřeného využívání zabránit zneužívání či nezvyklému využívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb za platné vnitrostátní ceny roamingovými zákazníky, jako je využívání takových služeb k jiným účelům, než je pravidelné cestování, například využívání těchto služeb trvale. Prováděcí opatření by měla zajistit, aby možnost uplatňovat politiku přiměřeného využívání roamingu k dosažení uvedeného cíle poskytovatelé roamingu nevyužívali k jiným účelům a v neprospěch roamingových zákazníků, kteří jakýmkoli způsobem pravidelně cestují.

(5)

Po zrušení maloobchodních příplatků za roaming v Unii se na využívání mobilních služeb vztahují stejné tarifní podmínky jak při roamingu v zahraničí v rámci Unie, tak v domovské zemi (tj. v zemi, kde zákazník uzavřel účastnickou smlouvu týkající se mobilních služeb). Cílem nařízení (EU) č. 531/2012 je odstranit rozdíly mezi vnitrostátními cenami a cenami za roaming při pravidelném cestování v rámci Unie, tedy zavést „roaming za domácích podmínek“. Jeho pravidla však nemají za cíl umožnit trvalý roaming v celé Unii, tzn. situaci, kdy by si zákazník z členského státu s vyššími vnitrostátními cenami za mobilní služby zakoupil služby od operátorů usazených v členských státech, kde jsou vnitrostátní ceny za mobilní služby nižší a kde zákazník nemá obvyklé bydliště ani jiné stálé vazby, z nichž by vyplývala častá a podstatná přítomnost na území daného státu, se záměrem trvale využívat roaming v prvním uvedeném členském státě.

(6)

Trvalé využívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb za platné vnitrostátní ceny k jiným účelům, než je pravidelné cestování, by pravděpodobně narušilo hospodářskou soutěž, vyvíjelo tlak na zvyšování cen na domovských trzích a ohrozilo investiční pobídky jak na domovských, tak na navštívených trzích. Na navštíveném trhu by navštívení operátoři museli přímo konkurovat domovským poskytovatelům služeb z jiných členských států, kde mohou být ceny, náklady a regulační podmínky i podmínky hospodářské soutěže velmi odlišné, a to na základě velkoobchodních podmínek roamingu, které byly stanoveny stanovených blízko nákladům pouze pro účely umožnění pravidelného roamingu. Pokud jde o domovského operátora, trvalé využívání domácích tarifů během roamingu může vést k odpírání či omezování velkoobchodních roamingových služeb ze strany navštívených operátorů nebo k tomu, že domovský operátor bude poskytovat omezené vnitrostátní objemy či účtovat vyšší vnitrostátní ceny, což by následně mělo důsledky pro schopnost domovského operátora poskytovat služby svým běžným domácím klientům v domovské zemi i v zahraničí.

(7)

Je třeba stanovit prováděcí pravidla založená na jasných a obecně použitelných zásadách, která budou moci zohlednit mnoho rozmanitých způsobů, jak roamingoví zákazníci pravidelně cestují, aby bylo zajištěno, že politika přiměřeného využívání nebude těmto zákazníkům bránit v plném využívání „roamingu za domácích podmínek“. Pro účely uplatňování politiky přiměřeného využívání poskytovatelem roamingu by měl být zákazník obvykle považován za osobu pravidelně cestující do zahraničí v rámci Unie, jestliže má obvyklé bydliště v členském státě poskytovatele roamingu nebo stálé vazby na tento členský stát, z nichž vyplývá častá a podstatná přítomnost na jeho území, a využívá regulovaných maloobchodních roamingových služeb v jakémkoli jiném členském státě.

(8)

Nařízení (EU) č. 531/2012 stanoví, že politika přiměřeného využívání musí umožnit zákazníkům poskytovatele roamingu využívat takový objem regulovaných maloobchodních roamingových služeb za platné vnitrostátní maloobchodní ceny, jenž je v souladu s jejich domácími tarifními plány.

(9)

Tímto nařízením by neměla být dotčena možnost poskytovatelů roamingu nabízet alternativní roamingový tarif v souladu s čl. 6e odst. 3 nařízení (EU) č. 531/2012, který může zahrnovat smluvní podmínky využívání neodpovídající politice přiměřeného využívání stanovené v souladu s tímto nařízením, a možnost roamingových zákazníků si takový tarif svobodně vybrat.

(10)

S cílem zajistit, aby se maloobchodní roamingové služby nestaly předmětem zneužívání či nezvyklého využívání nesouvisejícího s pravidelným cestováním mimo členský stát, v němž má zákazník bydliště nebo na nějž má stálé vazby, z nichž vyplývá častá a podstatná přítomnost na jeho území, mohou poskytovatelé roamingu potřebovat určit obvyklé bydliště svých roamingových zákazníků či existenci uvedených stálých vazeb. Poskytovatel roamingu by s ohledem na podobu důkazů, která je v příslušném členském státě obvyklá, a vnímanou úroveň rizika zneužívání či nezvyklého využívání měl mít možnost stanovit, jaké přiměřené důkazy o místě bydliště mají být poskytnuty, a to pod dohledem vnitrostátního regulačního orgánu, pokud jde o přiměřenost celkové dokumentační zátěže a její vhodnost ve vnitrostátních souvislostech. Pokud jde o jednotlivé uživatele, mohou takovéto důkazy zahrnovat prohlášení zákazníka, předložení platného dokumentu potvrzujícího členský stát bydliště zákazníka, uvedení poštovní nebo fakturační adresy zákazníka pro jiné služby poskytované v členském státě poskytovatele roamingu, potvrzení instituce terciálního vzdělávání o zápisu do řádného prezenčního studia, doklad o zápisu do seznamu voličů pro místní volby nebo doklad o uhrazení místních poplatků či daní. V případě firemních zákazníků mohou takovéto důkazy zahrnovat dokumentaci týkající se místa založení nebo sídla právnické osoby, místa skutečného výkonu její hlavní hospodářské činnosti nebo hlavního místa, kde zaměstnanci určení jako uživatelé dané SIM karty plní svoje úkoly. Stálé vazby na členský stát, z nichž vyplývá častá a podstatná přítomnost na jeho území, mohou vyplývat z trvalého pracovního poměru na plný úvazek, včetně pracovního poměru příhraničních pracovníků, z trvalých smluvních vztahů, které zahrnují podobnou míru fyzické přítomnosti osoby samostatně výdělečně činné, z účasti na řádném prezenčním studiu nebo z jiných situací, například v případě vyslaných pracovníků nebo důchodců, pokud tyto situace zahrnují podobnou úroveň přítomnosti na území daného státu.

(11)

Poskytovatelé roamingu by po uzavření dané smlouvy měli omezit žádosti o předložení důkazů o obvyklém bydlišti nebo jiných stálých vazbách, z nichž vyplývá častá a podstatná přítomnost na území daného státu, výhradně na okolnosti, kdy údaje, které je nutné shromažďovat pro účely vyúčtování, patrně ukazují na zneužívání či nezvyklé využívání nesouvisející s pravidelným cestováním. Požadované důkazy by měly zahrnovat pouze to, co je nezbytné a přiměřené k potvrzení vazeb zákazníka na členský stát poskytovatele roamingu. Jestliže takovéto důvody neexistují, neměly by být na zákazníky uvaleny žádné požadavky na dokládání souladu s politikou přiměřeného využívání. Zejména by nemělo být vyžadováno opakované předkládání takovéto dokumentace, které nesouvisí s posouzením pravděpodobnosti zneužívání či nezvyklého využívání na základě rizik.

(12)

Aby mohli zákazníci využívat takové objemy regulovaných maloobchodních roamingových služeb za platné vnitrostátní maloobchodní ceny, které jsou slučitelné s jejich domácími tarifními plány, poskytovatelé roamingu by obecně neměli stanovovat jiný limit pro objem mobilních služeb dostupných roamingovému zákazníkovi při pravidelných cestách v rámci Unie, než je domácí limit. Tyto domácí limity by měly zahrnovat případnou uplatňovanou politiku přiměřeného využívání týkající se domácího využívání tarifního plánu.

(13)

V některých domácích tarifních plánech, které se dále označují jako otevřené datové balíčky, může být spotřeba dat neomezená nebo mohou být objemy dat poskytovány za implicitní vnitrostátní jednotkovou cenu, která je vůči regulované maximální velkoobchodní ceně za roaming podle článku 12 nařízení (EU) č. 531/2012 nízká. Bez ochranných opatření specifických pro takové otevřené datové balíčky, pokud jde o případné výjimečné objemy, je u těchto tarifních plánů oproti jiným tarifním plánům pravděpodobnější, že se stanou předmětem organizovaného dalšího prodeje osobám, které nemají bydliště v členském státě poskytovatele roamingu ani nemají na tento stát stálé vazby, z nichž by vyplývala častá a podstatná přítomnost na jeho území. Takové zneužívání či nezvyklé využívání otevřených datových balíčků při roamingu by navíc mohlo vést k vymizení takových tarifních plánů na vnitrostátních trzích či k omezení roamingu s takovými tarifními plány, což by bylo na úkor vnitrostátních uživatelů a v rozporu s cílem nařízení (EU) č. 531/2012. Uvedené riziko je výrazně nižší v případě hlasových volání a služeb SMS, neboť tyto služby podléhají větším fyzickým či časovým omezením a skutečná struktura využívání byla během posledních let stabilní nebo klesala. Tím není dotčeno právo operátorů přijímat opatření k řešení velmi atypických způsobů využívání roamingových hlasových nebo SMS služeb v důsledku podvodných činností. I když je nezbytné stanovit další ochranná opatření proti uvedeným zvýšeným rizikům zneužívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb poskytovaných za platné vnitrostátní maloobchodní ceny v rámci otevřených datových balíčků, domácí zákazník by nicméně při pravidelných cestách v Unii měl mít možnost využívat maloobchodní objemy těchto služeb ekvivalentní dvojnásobku objemů, které lze při uplatnění stropu pro velkoobchodní ceny za roamingové datové služby zakoupit za částku rovnou celkové vnitrostátní maloobchodní ceně (bez DPH) složky domácího tarifního plánu představující mobilní služby za celé dotčené zúčtovací období. To představuje objem, který odpovídá domácímu tarifnímu plánu, neboť je přizpůsoben vnitrostátní maloobchodní ceně příslušného tarifního plánu, a lze jej tedy použít v případě otevřených datových balíčků, a to i v balíčku s jinými maloobchodními mobilními službami. Použití multiplikátoru rovného dvěma přiměřeně odráží skutečnost, že operátoři si často sjednávají nižší velkoobchodní ceny za datový roaming než použitelné stropy a že zákazníci často nevyčerpají celý objem dat poskytnutý v rámci jejich tarifního plánu. Transparentnost pro zákazníky bude v tomto ohledu zaručena dodržováním ustanovení nařízení (EU) č. 531/2012, podle nichž poskytovatel roamingu musí roamingovému zákazníkovi po vyčerpání použitelného objemu regulovaných roamingových datových služeb podle politiky přiměřeného využívání zaslat upozornění, v němž je uveden příplatek, který bude roamingovému zákazníkovi účtován za veškerou další spotřebu regulovaných roamingových datových služeb.

(14)

Za účelem řešení rizika, že předplacené tarify, které nezahrnují dlouhodobý závazek, budou používány pouze pro účely trvalého roamingu, by poskytovatel roamingu měl být oprávněn, aby namísto vyžadování důkazů o bydlišti v členském státě poskytovatele roamingu nebo o stálých vazbách, z nichž vyplývá častá a podstatná přítomnost na území tohoto členského státu, omezil využívání regulovaných maloobchodních roamingových datových služeb za platné vnitrostátní maloobchodní ceny u předplacených tarifů na objemy, které lze při uplatnění stropu pro velkoobchodní ceny za roamingové datové služby zakoupit za zůstatek předplacené částky (bez DPH) k okamžiku spotřeby roamingových služeb.

(15)

Poskytovatel roamingu by měl mít možnost přijmout opatření, jejichž cílem je odhalit zneužívání či nezvyklé využívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb za vnitrostátní ceny k jiným účelům, než je pravidelné cestování, a tomuto zneužívání či nezvyklému využívání zabránit. Současně by roamingoví zákazníci měli být chráněni před jakýmkoli opatřením, které by mohlo jakýmkoli způsobem zasáhnout do jejich možnosti využívat regulované maloobchodní roamingové služby za vnitrostátní ceny při pravidelných cestách do zahraničí v rámci Unie. Opatření k odhalování a prevenci zneužívání či nezvyklého využívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb za vnitrostátní ceny by měla být jednoduchá a transparentní a měla by minimalizovat administrativní zátěž pro roamingové zákazníky, jakož i nepřiměřené a zbytečné upozorňování. V souladu s požadavkem na bydliště v zemi poskytovatele roamingu nebo na stálé vazby, z nichž vyplývá častá a podstatná přítomnost v této zemi, by ukazatele zdůvodňující pravděpodobné zneužívání či nezvyklé využívání měly vycházet z objektivních ukazatelů spojených se strukturou provozu vykazující nedostatek převládající přítomnosti zákazníka v domovské zemi poskytovatele roamingu nebo převládajícího domácího využívání vnitrostátních mobilních služeb. Takové objektivní ukazatele je z definice třeba stanovit pro určité časové období. Toto časové období by mělo být dostatečně dlouhé, nejméně čtyři měsíce, aby roamingoví zákazníci mohli využívat maloobchodní roamingové služby za vnitrostátní ceny při předvídatelných formách pravidelných cest v rámci Unie. Ukazatele přítomnosti v zemi poskytovatele roamingu by neměly být negativně ovlivněny nevyžádaným roamingem v příhraničních oblastech. V tomto směru by měla být zohledněna situace uživatelů nevyžádaného roamingu a příhraničních pracovníků, a to tak, že by se mělo mít za to, že přihlášení k síti poskytovatele roamingu kdykoli během daného dne znamená jeden den přítomnosti v domovském státě pro účely uplatňování objektivních ukazatelů. V souladu s nařízením (EU) č. 531/2012 by poskytovatelé roamingu rovněž měli poskytovat přiměřené informace, jež by jejich zákazníkům umožnily aktivně se vyvarovat případů nevyžádaného roamingu. Přítomnost a spotřeba mimo Unii by neměly negativně ovlivnit možnost roamingového zákazníka využívat „roaming za domácích podmínek“ v rámci Unie, neboť tyto faktory nelze považovat za ukazatele rizika, že roamingový zákazník využívá roaming za vnitrostátní maloobchodní ceny platné v členském státě poskytovatele roamingu k jiným účelům, než je pravidelné cestování v Unii. V tomto ohledu by se taková přítomnost a spotřeba pro účely uplatňování objektivních ukazatelů měly počítat jako domácí. Poskytovatel roamingu se může rovněž opřít o jiné zjevné důkazy zneužívání nebo nezvyklého využívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb za vnitrostátní ceny, jako je využívání účastnické smlouvy převážně při roamingu a téměř vůbec v členském státě poskytovatele roamingu nebo postupné využívání několika účastnických smluv týmž zákazníkem při roamingu.

(16)

V souladu s ustanoveními nařízení (EU) č. 531/2012, která mají chránit transparentnost při využívání roamingových služeb, a v souladu s pravidly pro smlouvy v odvětví elektronických komunikací by měla být smluvní ustanovení, která stanoví politiku přiměřeného využívání, před vstupem v platnost jasně sdělena zákazníkům. Politiky přiměřeného využívání uplatňované poskytovatelem roamingu v souladu s tímto nařízením by poskytovatel roamingu měl oznámit vnitrostátnímu regulačnímu orgánu.

(17)

Zpracování provozních a lokalizačních údajů podléhá ustanovením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (2). Konkrétně článek 6 umožňuje poskytovateli roamingu zpracovávat provozní údaje nezbytné pro účely účtování nebo stanovení plateb za propojení. Pokud poskytovatel roamingu uplatňuje opatření k odhalování a prevenci zneužívání či nezvyklého využívání, nemělo by to vést k takovému ukládání a automatizovanému zpracování osobně identifikovatelných údajů o zákaznících, včetně lokalizačních a provozních údajů, které nesouvisí s účelem, jímž je odhalování a prevence zneužívání či nezvyklého využívání, nebo je tomuto účelu nepřiměřené.

(18)

Poskytovatel roamingu by zejména měl být schopen odhalit situaci, kdy by třetí strany v rozporu se smluvními podmínkami na velkoobchodní nebo maloobchodní úrovni využívaly provoz podléhající zásadě „roaming za domácích podmínek“ k cenové arbitráži s cílem získat hospodářskou výhodu prostřednictvím prodejů zákazníkům, kteří nemají obvyklé bydliště v členském státě poskytovatele roamingu ani nemají na tento členský stát jiné stálé vazby, a takové situaci zabránit. Jestliže operátor na základě objektivních a podložených důkazů zjistí, že k takovému systematickému zneužívání dochází, měl by vnitrostátnímu regulačnímu orgánu oznámit důkazy charakterizující systematické zneužívání a opatření přijatá za účelem zajištění souladu se všemi podmínkami příslušné smlouvy, a to nejpozději v okamžiku přijetí těchto opatření.

(19)

V konkrétních případech, kdy má operátor k dispozici podložené důkazy o struktuře využívání určitým roamingovým zákazníkem, které ukazují na pravděpodobné zneužívání či nezvyklé využívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb za platné vnitrostátní ceny k jiným účelům, než je pravidelné cestování, navzdory písemným dokladům o bydlišti nebo jiných stálých vazbách předložených tímto zákazníkem, by měl zákazníka nejprve upozornit na riziko účtování příplatků za roaming. Objektivní kritéria, která by sloužila jako ukazatele zdůvodňující pravděpodobné zneužívání či nezvyklé využívání, by měla být předem podrobně uvedena ve smlouvě.

(20)

Možností poskytovatele roamingu účtovat příplatky nejsou dotčena žádná přiměřená opatření, která lze podle vnitrostátního práva v souladu s právem Unie přijmout za účelem zajištění souladu se všemi podmínkami příslušné smlouvy v případě, že zákazník aktivně poskytl nepřesné informace.

(21)

Poskytovatelé roamingu uplatňující politiku přiměřeného využívání by měli zavést transparentní, jednoduché a účinné postupy pro řešení stížností zákazníků v souvislosti s uplatňováním této politiky. Podle čl. 17 odst. 2 nařízení (EU) č. 531/2012 by roamingoví zákazníci měli mít v každém případě přístup k příslušnému orgánu pro mimosoudní řešení sporů, který spravedlivě a bezodkladně rozhoduje nevyřešené spory mezi zákazníky a poskytovateli roamingu vyplývající z uplatňování politiky přiměřeného využívání v souladu s článkem 34 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES (3), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES (4).

(22)

V souladu s nařízením (EU) č. 531/2012 jsou vnitrostátní regulační orgány povinny striktně dohlížet na uplatňování politiky přiměřeného využívání, aby se zajistilo, že žádná politika přiměřeného využívání uplatňovaná domovskými poskytovateli neohrozí dostupnost „roamingu za domácích podmínek“ pro zákazníky. Zjistí-li vnitrostátní regulační orgán, že došlo k porušení povinností stanovených v nařízení o roamingu, má pravomoc požadovat, aby bylo takovéto porušování okamžitě zastaveno.

(23)

Tímto nařízením by neměla být dotčena stávající práva a povinnosti podle práva Unie nebo podle vnitrostátního práva v souladu s právem Unie. To zahrnuje zejména právo koncových uživatelů využívat sítě a služby mobilních elektronických komunikací v kterémkoli členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost či místo pobytu v Unii, veškerá vnitrostátní pravidla vyžadující doklad totožnosti nebo jiné písemné doklady pro účely získání SIM karty nebo jiné uzavření účastnické smlouvy na využívání těchto sítí či služeb, veškerá vnitrostátní opatření týkající se kontinuity služeb nebo předplaceného kreditu pro určité číslo nebo SIM kartu a právo poskytovatelů služeb elektronických komunikací uplatňovat přiměřená opatření v souladu s vnitrostátním právem za účelem boje proti podvodům.

(24)

Struktura využívání roamingu se v průběhu roku proměňuje, a proto by žádost o povolení účtovat příplatek za roaming předložená poskytovatelem roamingu podle čl. 6c odst. 2 nařízení (EU) č. 531/2012 s cílem zajistit udržitelnost jeho modelu pro stanovení vnitrostátních cen měla být posuzována na základě provozních údajů nejméně za 12 měsíců. Pro účely výpočtu objemu provozu během roku by poskytovatel roamingu měl mít možnost uvést předpokládaný provoz. V souladu s článkem 6a nařízení (EU) č. 531/2012 by tyto předpoklady měly vycházet ze skutečných údajů, jako jsou údaje o skutečném využívání roamingu, extrapolace skutečného domácího využívání na roamingové využívání a extrapolace skutečného roamingového využívání významnou podmnožinou roamingových zákazníků využívajících tarifní plány umožňující „roaming za domácích podmínek“ na všechny roamingové zákazníky spadající pod pravidlo „roamingu za domácích podmínek“. Při přezkumu žádostí o odchylku pro udržitelnost od různých žadatelů by vnitrostátní regulační orgány měly zajistit, že domněnky, z nichž jednotliví žadatelé vycházeli při odvození předpokládaných objemů, jsou konzistentní s přihlédnutím k významným rozdílům v obchodním postavení a zákaznických základnách.

(25)

Veškeré údaje o nákladech a příjmech na podporu žádosti o povolení účtovat příplatek za roaming předložené poskytovatelem roamingu podle čl. 6c odst. 2 nařízení (EU) č. 531/2012 s cílem zajistit udržitelnost jeho modelu pro stanovení vnitrostátních cen by měly být založeny na finančních účtech, které mohou být opraveny podle předpokládaných objemů provozu. Odchylky od předpokládaných nákladů vycházejících z finančních účtů by měly být povoleny pouze tehdy, pokud jsou doloženy dokladem o finančních závazcích přijatých už v okamžiku podání žádosti.

(26)

Měla by být poskytnuta harmonizovaná metodika určování nákladů a příjmů spojených s poskytováním regulovaných maloobchodních roamingových služeb, aby se zajistilo jednotné posuzování žádostí o povolení účtovat příplatek předložených poskytovatelem roamingu podle čl. 6c odst. 2 nařízení (EU) č. 531/2012 s cílem zajistit udržitelnost jeho modelu pro stanovení vnitrostátních cen.

(27)

Poskytování regulovaných maloobchodních roamingových služeb zahrnuje dvě obecné kategorie nákladů: náklady na nákup velkoobchodního roamingového přístupu z navštívených sítí za nevyrovnanou bilanci provozu a jiné náklady specifické pro roaming. V souladu s nařízením (EU) č. 531/2012 se náklady na nákup velkoobchodního roamingového přístupu z navštívených sítí za nevyrovnanou bilanci provozu pokryjí skutečnými velkoobchodními cenami za roaming účtovanými za objemy, o něž roamingový provoz v zahraničí (outbound roaming) daného poskytovatele přesáhne roamingový provoz v jeho domovské síti (inbound roaming). V případě poskytovatelů roamingu (jako jsou virtuální mobilní operátoři), kteří na vnitrostátním trhu nakupují velkoobchodní přístup od jiného poskytovatele roamingu, mohou být náklady na velkoobchodní roamingový přístup pro prvně jmenované vyšší než pro posledně jmenované, pokud operátor domovské hostitelské sítě účtuje poskytovateli roamingu, který nakupuje domácí velkoobchodní přístup, vyšší cenu za velkoobchodní roamingový přístup, než jakou si zajistil u operátorů navštívených sítí pro sebe a/nebo pro poskytování souvisejících služeb. V důsledku těchto vysokých nákladů na velkoobchodní roamingový přístup může být v případě poskytovatelů roamingu, kteří nakupují domácí velkoobchodní přístup, pravděpodobnější, že budou usilovat o získání povolení účtovat příplatek za roaming, a vnitrostátní regulační orgány by měly toto hledisko při přezkumu takových žádostí patřičně zohlednit.

(28)

Jiné náklady specifické pro roaming vynaložené na poskytování regulovaných maloobchodních roamingových služeb jsou společné pro poskytování roamingových služeb v rámci Unie i v rámci třetích zemí a některé z nich jsou rovněž společné jak velkoobchodnímu, tak maloobchodnímu poskytování roamingových služeb. Pro účely žádosti o povolení účtovat příplatek za roaming předložené poskytovatelem roamingu podle čl. 6c odst. 2 nařízení (EU) č. 531/2012 s cílem zajistit udržitelnost jeho modelu pro stanovení vnitrostátních cen by se tyto společné náklady měly přiřadit k poskytování maloobchodních roamingových služeb v rámci Unie, a v případě nákladů společných maloobchodnímu i velkoobchodnímu poskytování roamingových služeb v souladu s celkovým poměrem příjmů z roamingu v zahraničí a z roamingu v domovské síti.

(29)

Náklady na poskytování regulovaných maloobchodních roamingových služeb by se rovněž mohly vypočítat včetně podílu sdílených a společných nákladů vyplývajících z poskytování maloobchodních mobilních služeb obecně, pakliže výpočet odráží poměr použitý k přiřazení příjmů z poskytování všech ostatních maloobchodních mobilních služeb k těmto službám.

(30)

Při určování příjmů z poskytování regulovaných maloobchodních roamingových služeb by žádost o povolení účtovat příplatek předložená poskytovatelem roamingu podle čl. 6c odst. 2 nařízení (EU) č. 531/2012 s cílem zajistit udržitelnost jeho modelu pro stanovení vnitrostátních cen měla plně zohlednit veškeré maloobchodní příjmy přímo účtované za poskytování maloobchodních mobilních služeb s původem v navštíveném v členském státě, jako jsou příjmy z provozu nad rámec objemu podle případné politiky přiměřeného využívání nebo z alternativních regulovaných roamingových služeb, stejně jako jakékoli další poplatky za jednotku nebo jiné platby vyplývající z využívání maloobchodních mobilních služeb v navštíveném členském státě.

(31)

Jelikož jsou regulované maloobchodní roamingové služby poskytovány za platných vnitrostátních podmínek, měly by být považovány za zdroj části příjmů z pevných pravidelných poplatků za poskytování vnitrostátních maloobchodních mobilních služeb. Měly by tudíž být vzaty v úvahu při posuzování žádosti o povolení účtovat příplatek za roaming předložené poskytovatelem roamingu podle čl. 6c odst. 2 nařízení (EU) č. 531/2012 s cílem zajistit udržitelnost jeho modelu pro stanovení vnitrostátních cen, a to v souladu s metodikou stanovenou v tomto nařízení. Pro tento účel by příjmy z jednotlivých maloobchodních mobilních služeb měly být přiřazeny podle klíče odrážejícího poměr mezi provozem v rámci různých mobilních služeb vážený podle poměru mezi průměrnými jednotkovými velkoobchodními cenami za roaming.

(32)

Aby byla čistá maloobchodní roamingová marže vzniklá odečtením nákladů na poskytování regulovaných maloobchodních roamingových služeb od odpovídajících příjmů považována za narušující udržitelnost modelu pro stanovení vnitrostátních cen operátora, měla by představovat alespoň takovou zápornou částku, která vytváří riziko významného dopadu na vývoj vnitrostátních cen. Aby mohla být považována za příčinu takového rizika, měla by záporná čistá maloobchodní roamingová marže zejména představovat přinejmenším významný podíl celkových zisků z poskytování ostatních mobilních služeb před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací.

(33)