(1)

Nařízení (EU) 2016/429 stanoví pravidla pro prevenci a tlumení nákaz, které se mohou přenášet na zvířata nebo na člověka, mimo jiné včetně pravidel týkajících se zařízení, v nichž jsou chována suchozemská zvířata, a líhní a vysledovatelnosti určitých chovaných suchozemských zvířat a násadových vajec v rámci Unie. Rovněž zmocňuje Komisi k přijímání pravidel, kterými se doplňují určité jiné než podstatné prvky uvedeného nařízení, prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.

(2)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 (2) stanoví doplňková pravidla týkající se registrovaných a schválených zařízení pro chovaná suchozemská zvířata a násadová vejce a vysledovatelnosti určitých chovaných suchozemských zvířat a násadových vajec. Konkrétně část III hlava II uvedeného nařízení v přenesené pravomoci stanoví pravidla týkající se vysledovatelnosti chovaných ovcí a koz, včetně povinností provozovatelů, pokud jde o identifikační značky a metody identifikace uvedených zvířat.

(3)

Navíc článek 46 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 stanoví určité odchylky od požadavků na vysledovatelnost chovaných ovcí a koz stanovených v článku 45 uvedeného aktu. To zahrnuje možnost, aby provozovatelé, kteří chovají ovce a kozy mladší než 12 měsíců, označili svá zvířata prostřednictvím jedné elektronické ušní známky s viditelně vyznačeným jedinečným registračním číslem a identifikačním kódem, pokud jsou uvedená zvířata určena k přepravě na jatka v témže členském státě po svodu nebo po výkrmu. Po přijetí nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 obdržela Komise od určitých zúčastněných stran a členských států různé připomínky ohledně potenciálních dopadů použití zmíněné odchylky, jež byla považována za příliš zatěžující pro chovatele ovcí a koz, zejména s ohledem na nízkou tržní cenu, kterou tito chovatelé za zvířata poražená pro lidskou spotřebu získají. S ohledem na skutečnosti stanovené v čl. 118 odst. 3 nařízení (EU) 2016/429 by bylo možné mít za to, že konvenční ušní známka či konvenční spěnková páska zajišťují dostatečnou úroveň vysledovatelnosti při přemísťování mladých chovaných ovcí a koz z různých zařízení původu po výkrmu na jatka. Dostatečnou úroveň vysledovatelnosti lze rovněž zajistit pouze tehdy, pokud je toto přemísťování zaznamenáno v jediné databázi, a tudíž se uskutečňuje v rámci téhož členského státu, což je také požadavek pro většinu ostatních odchylek stanovených v článku 46 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035.

(4)

S ohledem na uvedené skutečnosti je vhodné nařízení (EU) 2019/2035 změnit doplněním dodatečné odchylky pro mladé chované ovce a kozy, aby nebyla provozovatelům uložena zmíněná nepřiměřená zátěž a náklady, a aby byla současně zajištěna vysledovatelnost chovaných ovcí a koz a hladké fungování systému identifikace a evidence pro tato zvířata.

(5)

Kromě toho článek 108 nařízení (EU) 2016/429 požaduje, aby členské státy zavedly systém identifikace a evidence chovaných suchozemských zvířat, včetně chovaných ovcí a koz. Uvedený systém by měl mít zavedeny postupy pro své řádné fungování, včetně postupů pro řízení odchylek, které jsou v členských státech uplatňovány. Aby se zabránilo jakémukoli riziku pro zdraví zvířat a zajistila se vysledovatelnost chovaných ovcí a koz, když jsou uplatňovány určité odchylky stanovené v článku 46 nařízení (EU) 2019/2035, měly by mít členské státy povinnost zavést postupy týkající se uplatňování těchto odchylek.

(6)

Vzhledem k tomu, že nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 se použije ode dne 21. dubna 2021, mělo by se toto nařízení použít rovněž od uvedeného data,

1)

V čl. 45 odst. 4 se písmeno a) nahrazuje tímto:

2)

V článku 46 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:

3)

V čl. 48 odst. 4 se doplňuje nové písmeno c), které zní:

(1)

Nařízení Rady (EU) 2018/2025 (2) stanoví kvóty na rok 2020.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace pilonoše rodu Beryx ve vodách Unie a mezinárodních vodách oblastí 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12 a 14 získané plavidly plujícími pod vlajkou Portugalska nebo plavidly v něm registrovanými kvótu přidělenou na rok 2020 vyčerpaly.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat.

(1)

prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/317 (3) stanoví podrobná pravidla a postupy pro provádění systému sledování výkonnosti a systému poplatků, včetně sledování výkonnosti letových navigačních služeb a funkcí sítě, jakož i pro určování a ukládání poplatků uživatelům vzdušného prostoru a jejich vymáhání.

(2)

Pandemie COVID-19 vedla k prudkému poklesu letecké dopravy následkem výrazného poklesu poptávky a přímých opatření přijatých členskými státy i třetími zeměmi s cílem omezit šíření tohoto onemocnění. Mimořádné okolnosti způsobené pandemií COVID-19 mají významný dopad na současné procesy a opatření k provádění systému sledování výkonnosti a systému poplatků ve třetím referenčním období 2020–2024, včetně stanovení výkonnostních cílů a jednotkových sazeb, jakožto i využívání pobídkových programů a mechanismů sdílení rizika. Vznikla tak výjimečná situace, kterou je třeba řešit specifickými dočasnými opatřeními.

(3)

Členské státy Komisi předložily své návrhy plánů výkonnosti pro třetí referenční období do 1. října 2019 a následné aktualizované návrhy plánů výkonnosti do 21. listopadu 2019. V souladu s čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 549/2004 Komise provedla posouzení souladu těchto návrhů plánů výkonnosti s výkonnostními cíli pro celou Unii stanovenými v prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2019/903 (4). Návrhy plánů výkonnosti i výkonnostní cíle pro celou Unii však byly vypracovány před vypuknutím pandemie COVID-19, a nezohledňují proto výrazně změněné okolnosti v letecké dopravě, které jsou jejím důsledkem.

(4)

Vzhledem k významnému a nebývalému dopadu pandemie COVID-19 na odvětví letectví, a zejména na poskytování letových navigačních služeb, by se pro účely třetího referenčního období měla použít určitá pravidla odchylující se od prováděcího nařízení (EU) 2019/317. Na uvedené referenční období by se mělo vztahovat prováděcí nařízení (EU) 2019/317, pokud toto nařízení nestanoví jinak. Toto nařízení by rovněž nemělo mít vliv na úpravy jednotkových sazeb pocházejících z druhého referenčního období a založených na prováděcím nařízení Komise (EU) č. 391/2013 (5).

(5)

Vzhledem k nejistotám týkajícím se vývoje provozu po vypuknutí pandemie COVID-19 nejsou v současnosti dostupné dostatečně spolehlivé prognózy provozu na období do roku 2024. Je proto nezbytné určit zvláštní pravidla stanovování revidovaných výkonnostních cílů pro celou Unii pro třetí referenční období, aby bylo zajištěno další provádění tohoto referenčního období. Bylo obdrženo ujištění, pokud jde o zveřejnění aktualizované prognózy provozu STATFOR pro třetí referenční období počátkem listopadu 2020. Tato prognóza provozu poslouží jako základ pro zahájení revize výkonnostních cílů pro celou Unii pro třetí referenční období. S ohledem na časová omezení by stanovení těchto revidovaných cílů výjimečně nemělo podléhat všem postupům a lhůtám stanoveným v čl. 9 odst. 1 a 2 prováděcího nařízení (EU) 2019/317. Aby Komise mohla revidované cíle stanovit, měly by vnitrostátní dozorové orgány poskytnout Komisi do 15. prosince 2020 počáteční údaje o nákladech a informace o prognózách provozu na příslušné kalendářní roky, které budou použity ke stanovení revidovaných výkonnostních cílů pro celou Unii pro třetí referenční období. Komise by měla přijmout revidované výkonnostní cíle pro celou Unii pro třetí referenční období nejpozději 1. května 2021.

(6)

Poté, co Komise stanoví revidované výkonnostní cíle pro celou Unii na třetí referenční období, by členské státy měly vytvořit plány výkonnosti obsahující revidované výkonnostní cíle pro třetí referenční období. Proces stanovování výkonnostních cílů na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni funkčních bloků vzdušného prostoru by měl být dokončen až po přijetí revidovaných výkonnostních cílů pro celou Unii. Je třeba odpovídajícím způsobem stanovit novou lhůtu pro předkládání návrhů výkonnostních plánů.

(7)

Vzhledem k tomu, že okolnosti způsobené pandemií COVID-19 vedly k nevyhnutelnému zpoždění postupů souvisejících s vypracováním, posouzením a přijetím plánů výkonnosti, a s ohledem na kritéria stanovená v článku 11 nařízení (ES) č. 549/2004 by výkonnostní cíle v oblasti efektivity nákladů obsažené v konečné verzi plánů výkonnosti měly mít zpětnou účinnost od začátku referenčního období, a to v souladu s čl. 17 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) 2019/317. Měly by však mít dopad pouze prostřednictvím úpravy jednotkové sazby v následujících kalendářních letech.

(8)

V září roku 2019 předložil manažer struktury vzdušného prostoru Komisi návrh plánu výkonnosti sítě pro třetí referenční období v souladu s článkem 19 prováděcího nařízení (EU) 2019/317. Komise posoudila plán výkonnosti sítě v souladu s čl. 19 odst. 2 uvedeného nařízení. Vzhledem k významným změnám okolností způsobeným dopadem pandemie COVID-19, k níž došlo po předložení návrhu plánu výkonnosti sítě, by měl manažer struktury vzdušného prostoru vypracovat nový návrh plánu výkonnosti sítě a předložit jej Komisi k posouzení. Podle toho je třeba stanovit novou lhůtu pro předložení tohoto návrhu.

(9)

Očekává se, že revidované stanovené náklady pro sdružené kalendářní roky 2020 a 2021 zohlední dodatečnou nejistotu a nižší objemy provozu způsobené okolnostmi pandemie COVID-19.

(10)

Za účelem zmírnění vážného dopadu pandemie COVID-19 na uživatele vzdušného prostoru během třetího referenčního období je nutné použít zvláštní ustanovení pro účely kalendářních let 2020 a 2021, pokud jde o revizi výkonnostních cílů v klíčové oblasti výkonnosti týkající se efektivity nákladů na úrovni celé Unie a na místní úrovni, provádění systémů pobídek a mechanismů sdílení rizik, jakož i úpravu jednotkových sazeb vyplývajících z těchto dvou kalendářních let.

(11)

Za účelem zajištění řádného uplatňování systému sledování výkonnosti a systému poplatků v třetím referenčním období a s ohledem na výhledový charakter stanovení výkonnostních cílů by se revize výkonnostních cílů v oblasti efektivity nákladů na úrovni Unie a na místní úrovni měla týkat stanovených nákladů za kalendářní roky 2020 a 2021, jako by to bylo jedno období. Při určování těchto revidovaných cílů v oblasti efektivity nákladů na úrovni Unie a na místní úrovni by měly být řádně zohledněny skutečné náklady poskytovatelů letových navigačních služeb a členských států.

(12)

Pravidla týkající se důsledků pozdního přijetí plánů výkonnosti stanovená v prováděcím nařízení (EU) 2019/317 by měla být upravena tak, aby zmírnila závažný nepříznivý finanční dopad, který by tyto mechanismy jinak měly na uživatele vzdušného prostoru, a aby se zabránilo nadměrné volatilitě jednotkových sazeb během třetího referenčního období. Za tímto účelem by odpovídající úpravy jednotkových sazeb měly být výjimečně rozloženy na časové období pěti kalendářních let. Vnitrostátní dozorové orgány by měly mít možnost prodloužit uvedené časové období na sedm kalendářních let, je-li to nezbytné, aby se zabránilo neúměrnému účinku přenosů na jednotkové sazby účtované uživatelům vzdušného prostoru.

(13)

Členské státy mohou na základě čl. 29 odst. 6 prováděcího nařízení (EU) 2019/317 přijmout další opatření k vyrovnání dopadu pandemie COVID-19 v oblasti poplatků za letové navigační služby během třetího referenční období.

(14)

Aby vnitrostátním dozorovým orgánům i Komisi usnadnili plnění úkolů v oblasti sledování, měli by mít poskytovatelé letových navigačních služeb povinnost do 15. prosince 2020 předložit těmto orgánům zprávu o opatřeních zavedených za účelem řešení finančního a provozního dopadu pandemie COVID-19 na jejich činnosti.

(15)

Mimořádná ustanovení by měla být použita okamžitě, aby Komise a členské státy mohly neprodleně přijmout vhodná opatření, pokud jde o proces stanovení výkonnostních cílů pro třetí referenční období a zmírnění finančního dopadu krize COVID-19 na uživatele vzdušného prostoru. Toto nařízení by jakožto naléhavá záležitost mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské Unie.

(16)

Výbor pro jednotné nebe nevydal stanovisko. Považovalo se za nezbytné přijmout prováděcí akt a předseda předložil návrh prováděcího aktu odvolacímu výboru k dalšímu projednání. Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem odvolacího výboru,

(1)

Podle článku 2 nařízení (EU) 2015/478 Francie informovala Komisi, že vývoj dovozu ethanolu z obnovitelných zdrojů pro palivo zřejmě vyžaduje kontrolu. Francie zejména požádala o zavedení zpětné kontroly.

(2)

Podle článku 10 nařízení (EU) 2015/478 může být zavedena kontrola Unie, pokud vývoj dovozu produktu hrozí způsobit újmu výrobcům Unie a pokud to vyžadují zájmy Unie. Článek 7 nařízení (EU) 2015/755 umožňuje zavést kontrolu, pokud to vyžadují zájmy Unie. Zpětná kontrola může být zavedena podle obou nařízení, tedy podle čl. 10 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. a).

(3)

Na základě informací předložených Francií se dovoz ethanolu z obnovitelných zdrojů pro palivo do Unie v letech 2017 až 2019 zvýšil o 512 % z 87,6 tisíce tun na 536,2 tisíce tun. Kromě toho se během roku 2019 ceny dovozu ethanolu z obnovitelných zdrojů pro palivo z hlavních šesti zdrojů dovozu podbízely cenám výrobců v Unii v průměru o 15 %.

(4)

Odhadovaná spotřeba ethanolu z obnovitelných zdrojů pro palivo se v EU v letech 2017 až 2019 zvýšila o 10 %, a sice ze 3,9 milionu tun na 4,3 milionu tun. Ve stejném období se však světová produkce ethanolu z obnovitelných zdrojů pro palivo zvýšila z 80,6 milionu tun na 87,5 milionu tun. Vzhledem k objemu světové produkce ve srovnání s celkovou spotřebou EU se má za to, že i menší narušení světového trhu s ethanolem z obnovitelných zdrojů pro palivo by mohla mít velmi závažný dopad na nabídku na trhu EU, a to jak z hlediska množství, tak z hlediska cen.

(5)

Přibližně 84 % celkové světové produkce ethanolu z obnovitelných zdrojů pro palivo (více než 70 milionů tun) je navíc soustředěno v USA (54 %) a Brazílii (30 %). Tyto dvě země mají tak velkou výrobní kapacitu, že i omezený přebytek jejich roční produkce se může projevit nadměrnou nabídkou na světovém trhu, což může mít pro mnohem menší trhy, jako je EU, negativní důsledky. Dovoz z USA do EU se v posledních třech letech neustále zvyšoval a dovoz z Brazílie v prvních měsících roku 2020 prudce vzrostl.

(6)

Je třeba rovněž připomenout, že za posledních pět let již byla na trhu USA zaznamenána mírně nadměrná kapacita, což přimělo řadu zemí (např. Brazílii, Čínu, Peru a Kolumbii) přijmout nebo obnovit opatření s cílem omezit úroveň dovozu ethanolu z obnovitelných zdrojů pro palivo z USA. Je zřejmé, že množství, která byla dříve vyvezena z USA na tyto trhy, by nyní mohla být přesměrována na jiné trhy, například na trh EU. Dále je třeba připomenout, že antidumpingová opatření EU týkající se ethanolu z obnovitelných zdrojů pro palivo byla v květnu 2019 zrušena.

(7)

Vzhledem k tomu, že dovoz v posledních letech vzrostl, snížil se podíl výrobního odvětví Unie na trhu. Poptávka v EU se v posledních měsících propadla a hospodářská situace výrobního odvětví Unie se zhoršila. Jakmile se trh zotaví, lze očekávat, že stávající nevyužité zásoby v hlavních producentských zemích mimo EU budou masivně vyváženy do EU, což výrobnímu odvětví EU zabrání, aby se zotavilo. Kromě toho nelze vyloučit, že ve snaze udržet výrobní činnosti by některé vlády mohly zavést subvence nebo jiné formy podpory ve prospěch svého odvětví výroby ethanolu. V USA se již projednávají některé podpůrné projekty.

(8)

Na základě nedávných trendů v dovozu ethanolu z obnovitelných zdrojů pro palivo a současné nadměrné kapacity se proto v blízké budoucnosti mohou rychle vyvíjet škodlivé účinky pro výrobce v Unii.

(9)

V zájmu Unie by proto dovoz ethanolu z obnovitelných zdrojů pro palivo měl podléhat zpětné kontrole Unie, aby bylo možné ještě před vydáním úředních statistik dovozu získat podrobné statistické údaje umožňující rychlou analýzu vývoje dovozu ze všech třetích zemí. Aby bylo možné řešit zranitelnost trhu Unie s ethanolem z obnovitelných zdrojů pro palivo vůči náhlým změnám na světových trzích, jsou zapotřebí včasné údaje předvídající situaci na trhu.

(10)

Vzhledem k tomu, že ethanol pro palivo lze zařadit do různých čísel KN obsahujících jiné produkty, měly by být vytvořeny zvláštní kódy TARIC, aby byla zajištěna odpovídající kontrola omezená pouze na příslušný výrobek. Oblast působnosti zpětné kontroly zahrnuje výrobky uvedené na seznamu v příloze.

(11)

Systém kontroly by měl být zaveden na období jednoho roku, které se považuje za dostatečné ke sledování vývoje dovozu během oživení trhu, dokud nebude dosaženo stabilizované situace,

(1)

Dopisem ze dne 7. srpna 2019 požádala Francie podle článku 19 směrnice 2003/96/ES o povolení uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou přímo plavidlům námořní a vnitrozemské vodní dopravy v kotvištích přístavů (dále jen „pobřežní elektřina“). Francouzské orgány poskytly další informace a vysvětlení dne 4. března 2020 a dne 30. dubna 2020.

(2)

Prostřednictvím snížené sazby daně, kterou hodlá uplatňovat, chce Francie dále podporovat zavádění a využívání pobřežní elektřiny. Využívání uvedeného druhu elektřiny se považuje za environmentálně méně škodlivý způsob uspokojování energetických potřeb lodí v kotvištích přístavů než spalování ropných paliv na těchto lodích.

(3)

Jelikož používání pobřežní elektřiny zamezuje emisím látek znečišťujících ovzduší, které vznikají při spalování ropných paliv loděmi v kotvištích přístavů, zlepšuje kvalitu místního ovzduší v přístavních městech. Na základě konkrétních podmínek struktury výroby elektřiny ve Francii se dále očekává, že používáním elektřiny z pobřežní rozvodné sítě místo elektřiny vyráběné spalováním ropných paliv na palubě se sníží emise CO2 a ostatních látek znečišťujících ovzduší a hladina hluku. Předpokládá se proto, že opatření přispěje ke splnění cílů politik Unie v oblasti ochrany životního prostředí, zdraví a klimatu.

(4)

Povolení, aby Francie na pobřežní elektřinu uplatňovala sníženou sazbu daně, nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení většího využívání tohoto druhu elektřiny, protože výroba elektřiny na palubě bude ve většině případů i nadále konkurenceschopnější alternativou. Z téhož důvodu a vzhledem ke stávající poměrně nízké míře proniknutí relevantní technologie na trh nepovede uplatňování uvedené snížené sazby daně během doby své platnosti pravděpodobně nepovede k významnému narušení hospodářské soutěže, a nebude mít tudíž nepříznivý dopad na řádné fungování vnitřního trhu.

(5)

Podle čl. 19 odst. 2 směrnice 2003/96/ES má být každé povolení udělené na základě čl. 19 odst. 1 uvedené směrnice striktně časově omezené. Pro zajištění dostatečně dlouhé platnosti povolení tak, aby příslušné hospodářské subjekty nebyly odrazovány od uskutečnění potřebných investic, je vhodné udělit požadované povolení od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2026. Platnost povolení by však měla skončit dnem použitelnosti obecných ustanovení o daňových výhodách pro pobřežní elektřinu přijatých Radou podle článku 113 nebo jiných příslušných ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud by se tato ustanovení stala použitelnými před 31. prosincem 2026.

(6)

Tímto rozhodnutím není dotčeno uplatňování pravidel Unie týkajících se státní podpory,

(1)

Podle článku 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/30/EU (2) se předpokládá, že elektrická zařízení, která jsou v souladu s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly odkazy zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie, jsou ve shodě se základními požadavky, jichž se týkají tyto normy nebo jejich části, stanovenými v příloze I uvedené směrnice.

(2)

Komise svým prováděcím rozhodnutím C(2016) 7641 (3) požádala Evropský výbor pro normalizaci (CEN), Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) a Evropský ústav pro telekomunikační normy (ETSI) o vypracování a revizi harmonizovaných norem pro elektromagnetickou kompatibilitu na podporu směrnice 2014/30/EU.

(3)

Na základě žádosti uvedené v prováděcím rozhodnutí C(2016) 7641 revidovaly výbory CEN a CENELEC tyto harmonizované normy, na které je zveřejněn odkaz v řadě C Úředního věstníku Evropské unie (4): EN 55011:2009, EN 55014-1:2006, EN 55015:2013 a EN 55032:2012. Výsledkem bylo přijetí těchto harmonizovaných norem a jejich změn: EN 55011:2016, EN 55011:2016/A1:2017 a EN 55011:2016/A11:2020 pro průmyslová, vědecká a lékařská zařízení; EN 55014-1:2017 a EN 55014-1:2017/A11:2020 pro spotřebiče pro domácnost, elektrické nářadí a podobné přístroje; EN IEC 55015:2019 a EN IEC 55015:2019/A11:2020 pro elektrická svítidla a podobné zařízení; a EN 55032:2015 a EN 55032:2015/A11:20 pro multimediální zařízení.

(4)

Na základě žádosti uvedené v prováděcím rozhodnutí C(2016) 7641 změnily výbory CEN a CENELEC harmonizovanou normu EN 62026-2:2013, na kterou je odkaz zveřejněn v řadě C Úředního věstníku Evropské unie (5). To vedlo k přijetí harmonizované normy EN 62026-2:2013/A1:2019.

(5)

Komise spolu s výbory CEN a Cenelec posoudila, zda jsou tyto harmonizované normy v souladu s požadavky stanovenými v prováděcím rozhodnutí C(2016) 7641.

(6)

Harmonizované normy EN 55011:2016 ve znění norem EN 55011:2016/A1:2017 a EN 55011:2016/A11:2020, EN 55014-1:2017 ve znění normy EN 55014-1:2017/A11:2020, EN IEC 55015:2019 ve znění normy EN IEC 55015:2019/A11:2020, EN 55032:2015 ve znění normy EN 55032:2015/A11:2020 a EN 62026-2:2013 ve znění normy EN 62026-2:2013/A1:2019 splňují základní požadavky, které mají upravovat a které jsou stanoveny ve směrnici 2014/30/EU. Je proto vhodné zveřejnit odkaz na tyto harmonizované normy spolu s odkazy na příslušné normy, které je mění, v Úředním věstníku Evropské unie.

(7)

Příloha I prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/1326 (6) uvádí odkazy na harmonizované normy, které zakládají předpoklad shody se směrnicí 2014/30/EU. Aby se zajistilo, že odkazy na harmonizované normy vypracované na podporu směrnice 2014/30/EU jsou uvedeny v jednom aktu, měly by být odkazy na uvedené normy spolu s odkazy na příslušné normy, které je mění, začleněny do uvedené přílohy.

(8)

Je proto nezbytné zrušit v řadě C Úředního věstníku Evropské unie odkazy na tyto harmonizované normy spolu s odkazy na příslušné normy, které je mění nebo opravují: EN 55011:2009 ve znění EN 55011:2009/A1:2010, EN 55014-1:2006 ve znění EN 55014-1:2006/A1:2009 a EN 55014-1:2006/A2:2011, EN 55015:2013, EN 55032:2012 ve znění opravy EN 55032:2012/AC:2013 a EN 62026-2:2013.

(9)

Příloha II prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/1326 obsahuje odkazy na harmonizované normy vypracované na podporu směrnice 2014/30/EU, které se v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zrušují. Je proto vhodné do uvedené přílohy zahrnout tyto odkazy spolu s odkazy na příslušné normy, které je pozměňují nebo opravují.

(10)

Aby měli výrobci dostatek času připravit se na uplatňování harmonizovaných norem EN 55011:2016 ve znění EN 55011:2016/A1:2017 a EN 55011:2016/A11:2020, EN 55014-1:2017 ve znění EN 55014-1:2017/A11:2020, EN IEC 55015:2019 ve znění EN IEC 55015:2019/A11:2020, EN 55032:2015 ve znění EN 55032:2015/A11:2020 a EN 62026-2:2013 ve znění EN 62026-2:2013/A1:2019, je nutné odložit zrušení odkazů na tyto harmonizované normy spolu s odkazy na příslušné normy, které je pozměňují nebo opravují: EN 55011:2009 ve znění EN 55011:2009/A1:2010, EN 55014-1:2006 ve znění by EN 55014-1:2006/A1:2009 a EN 55014-1:2006/A2:2011, EN 55015:2013, EN 55032:2012 ve znění opravy EN 55032:2012/AC:2013 a EN 62026-2:2013.

(11)

Prováděcí rozhodnutí (EU) 2019/1326 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(12)

Soulad s harmonizovanou normou zakládá předpoklad shody s odpovídajícími základními požadavky stanovenými v harmonizačních právních předpisech Unie ode dne zveřejnění odkazu na takovou normu v Úředním věstníku Evropské unie. Toto rozhodnutí by proto mělo vstoupit v platnost dnem vyhlášení,

(1)

Podle čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 2533/98 se může předání důvěrných statistických informací mezi členem Evropského systému centrálních bank (ESCB), který informace shromáždil, a orgánem Evropského statistického systému (ESS) uskutečnit, pokud je nezbytné pro účinný vývoj, vypracovávání nebo šíření evropské statistiky nebo pro zvýšení její kvality v rámci příslušných oblastí působnosti ESS a ESCB a pokud je tato nezbytnost odůvodněna.

(2)

Článek 8a nařízení (ES) č. 2533/98 vyžaduje další záruky v souvislosti s výměnou důvěrných statistických informací mezi ESCB a ESS, a to konkrétně, že jakékoli další předání nad rámec prvního předání musí být výslovně povoleno orgánem, který dotyčné informace shromáždil, a že důvěrné statistické informace nesmějí být použity pro jiné než výhradně statistické účely, jako jsou správní, daňové nebo soudní účely.

(3)

Podle čl. 20 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 (2) může Statistický úřad Evropské unie (Eurostat) důvěrné údaje získané výhradně za účelem vypracovávání evropské statistiky používat výhradně pro statistické účely, pokud statistická jednotka nevyjádřila jednoznačný souhlas s použitím těchto údajů k jakýmkoliv jiným účelům. Kromě toho je Eurostat podle čl. 20 odst. 4 nařízení (ES) č. 223/2009 povinen přijmout veškerá nezbytná právní, správní, technická a organizační opatření k zajištění fyzické a logické ochrany důvěrných údajů. Na tomto základě Eurostat Evropské centrální bance (ECB) potvrdil, že zajistí důvěrnost předaných statistických informací, které budou použity výhradně pro statistické účely a nebudou dále zveřejněny. Rada guvernérů ECB proto dospěla k závěru, že Eurostat zavedl veškerá nezbytná opatření k ochraně důvěrnosti důvěrných statistických informací v oblasti hospodářské a finanční statistiky předávaných Evropskou centrální bankou.

(4)

ECB a Eurostat uzavřely v březnu 2003 memorandum o porozumění o hospodářské a finanční statistice (3) (dále jen „memorandum o porozumění o hospodářské a finanční statistice“) mimo jiné s cílem vytvořit rámec pro výměnu a reprodukci údajů. Oddíl G memoranda o porozumění o hospodářské a finanční statistice stanoví, že dohodnutá pravidla pro včasnou výměnu údajů budou stanovena v dohodě o úrovni služeb, která upravuje též výměnu důvěrných statistických údajů. Dohoda o úrovni služeb týkající se výměny údajů (4), která je uvedena v příloze 2 memoranda o porozumění o hospodářské a finanční statistice a která byla uzavřena v únoru 2008, vymezuje příslušné povinnosti, postupy a prostředky týkající se výměny údajů mezi generálním ředitelstvím pro statistiku ECB a Eurostatem. Dodatek 1 k uvedené dohodě o úrovni služeb konkrétně stanoví statistické informace, které mají být vyměňovány mezi Eurostatem a ECB. Mezi tyto statistické informace patří zejména čtvrtletní statistika finančních účtů, rozvahová statistika měnových finančních institucí, statistika úrokových sazeb měnových finančních institucí a externí statistika, které jsou shromažďovány na základě obecných zásad ECB/2013/24 (5), nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1071/2013 (ECB/2013/33) (6), nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1072/2013 (ECB/2013/34) (7) a obecných zásad ECB/2011/23 (8).

(5)

S cílem usnadnit rozhodovací proces ECB v souvislosti s přijímáním rozhodnutí o předání důvěrných statistických informací v oblasti hospodářské a finanční statistiky Eurostatu pro účely memoranda o porozumění o hospodářské a finanční statistice, jakož i rozhodnutí o změnách dohody o úrovni služeb týkající se výměny údajů, jež mohou být zapotřebí pro předání důvěrných statistických informací Eurostatu, je nezbytné umožnit přenesení některých rozhodovacích pravomocí tak, jak je uvedeno v tomto rozhodnutí o přenesení pravomoci. Rozhodnutí v přenesené pravomoci o předání důvěrných statistických informací v oblasti hospodářské a finanční statistiky Eurostatu zahrnuje informace na úrovni EU, eurozóny a na vnitrostátní úrovni, jakož i příspěvky členských států v souladu s právními akty ECB.

(6)

V souladu s článkem 12.1 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky může Rada guvernérů rozhodnutím přenést určité pravomoci na Výkonnou radu.

(7)

V souladu s obecnými zásadami týkajícími se přenesení pravomocí, jak byly formulovány a potvrzeny Soudním dvorem Evropské unie, by mělo být přenesení rozhodovacích pravomocí omezené, přiměřené a mělo by se zakládat na stanovených kritériích. S ohledem na podmínky stanovené v článku 8a nařízení (ES) č. 2533/98, které se vztahují na každé předání důvěrných statistických informací Eurostatu, a s ohledem na skutečnost, že se toto rozhodnutí vztahuje jen na předávání důvěrných statistických informací pro účely memoranda o porozumění o hospodářské a finanční statistice, jsou rozhodnutí v přenesené pravomoci, která mají být přijímána, spíše technické než politické povahy, což znamená, že kritéria pro přenesení pravomoci by měla být poměrně všeobecná.

(8)

Nejsou-li kritéria pro přijetí rozhodnutí v přenesené pravomoci splněna, měla by rozhodnutí o předání důvěrných statistických informací Eurostatu přijmout Rada guvernérů na návrh Výkonné rady,

(1)

„důvěrnými statistickými informacemi“ se rozumějí důvěrné statistické informace ve smyslu čl. 1 bodu 12 nařízení (ES) č. 2533/98;

(2)

„rozhodnutím v přenesené pravomoci“ se rozumí rozhodnutí přijaté na základě přenesení pravomocí Radou guvernérů podle tohoto rozhodnutí;

(3)

„memorandem o porozumění o hospodářské a finanční statistice“ se rozumí „Memorandum of Understanding on economic and financial statistics between the Directorate General Statistics of the European Central Bank (DG Statistics) and the Statistical Office of the European Communities (Eurostat)“ uzavřené dne 10. března 2003;

(4)

„dohodou o úrovni služeb týkající se výměny údajů“ se rozumí „Service Level Agreement (SLA) on Data Exchanges between the European Central Bank (DG Statistics) and the Statistical Office of the European Communities (Eurostat)“, která byla uzavřena v únoru 2008, ve znění pozdějších změn přijatých v souladu s podmínkami této dohody, a která je přílohou 2 memoranda o porozumění o hospodářské a finanční statistice.

(1)

V souladu s článkem 67 Smlouvy o fungování EU Unie tvoří prostor svobody, bezpečnosti a práva a zajišťuje, že na vnitřních hranicích neprobíhá kontrola osob. Podle schengenského acquis lze vnitřní hranice překročit v jakémkoliv místě, aniž by se prováděla hraniční kontrola osob bez ohledu na jejich státní příslušnost. To zahrnuje i státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v EU a státní příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně vstoupili na území některého členského státu a kteří se mohou během období 180 dnů po dobu 90 dnů volně pohybovat na území všech ostatních členských států.

(2)

Dne 30. ledna 2020 vyhlásil generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu z důvodu globální nákazy novým koronavirem, který způsobuje onemocnění koronavirem 2019 (COVID-19). Dne 11. března 2020 dospěla WHO k závěru, že COVID-19 lze označit za pandemii.

(3)

S cílem omezit šíření viru přijaly členské státy různá opatření, z nichž některá měla dopad na právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, například omezení vstupu nebo požadavky na to, aby přeshraniční cestující podstoupili karanténu. Tato opatření měla v některých případech dopad na neprovádění kontrol osob bez ohledu na jejich státní příslušnost při překračování vnitřních hranic v rámci schengenského prostoru.

(4)

Doporučení Rady (EU) 2020/1475 (1) vymezuje obecné zásady a společná kritéria, včetně společných prahových hodnot při zvažování omezení volného pohybu v reakci na pandemii COVID-19. Rovněž stanoví společný rámec ohledně možných opatření pro cestující přijíždějící z oblastí s vyšším rizikem. Obsahuje doporučení členským státům, aby při ukládání omezujících opatření koordinovaly své činnosti a informovaly veřejnost.

(5)

Vzhledem k tomu, že volný pohyb osob v rámci vnitřního trhu, uvedený v článku 26 Smlouvy o fungování EU, je úzce spjat s neprováděním kontrol osob na vnitřních hranicích v schengenském prostoru, uvedeným v článcích 67 a 77 Smlouvy o fungování EU, a v zájmu respektování soudržnosti a integrity schengenského acquis by toto doporučení mělo zajistit, aby členské státy při uplatňování schengenského acquis týkajícího se neprovádění kontrol osob na vnitřních hranicích bez ohledu na jejich státní příslušnost sledovaly tentýž koordinovaný přístup.

(6)

Členské státy by proto při zajišťování toho, aby neprobíhala kontrola osob bez ohledu na jejich státní příslušnost na vnitřních hranicích v schengenském prostoru, měly uplatňovat rovněž zásady, společná kritéria a společný rámec opatření stanovené v doporučení Rady (EU) 2020/1475.

(7)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto doporučení a toto doporučení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto doporučení doplňuje schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto doporučení Radou, zda je provede.

(8)

Toto doporučení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (2); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto doporučení pro ně není závazné ani použitelné.

(9)

Pokud jde o Bulharsko, Chorvatsko, Kypr a Rumunsko, představuje toto doporučení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003, čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005 a čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011.

(10)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto doporučení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (3).

(11)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto doporučení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES (4) ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (5).

(12)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto doporučení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES (6) ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (7).