Přeskočit na obsah

Isaac Asimov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Isaac Asimov
Isaac Asimov (1965)
Isaac Asimov (1965)
Rodné jménoИсаáк Ази́мов
Narození2. ledna 1920
Petroviči
Úmrtí6. dubna 1992 (ve věku 72 let)
Manhattan
Příčina úmrtínemoc související s AIDS, selhání ledvin a srdeční selhání
PseudonymPaul French
Povoláníbiochemik, romanopisec, prozaik, autor autobiografie, autor sci-fi, vědecký spisovatel, spisovatel literatury faktu, vysokoškolský učitel, novinář a scenárista
NárodnostŽidé
Alma materKolumbijská univerzita (do 1939)
Boys and Girls High School
Škola všeobecných studií Kolumbijské univerzity
Kolumbijská škola inženýrství a aplikovaných věd
Boys High School
Žánrvědecká fikce
Tématabiochemie
Významná dílaSérie o Nadaci
Série o robotech
Příchod noci
The Intelligent Man's Guide to Science
Já, robot
… více na Wikidatech
OceněníCena Hugo (1963)
James T. Grady-James H. Stack Award for Interpreting Chemistry (1965)
Hugo Award for Best All-Time Series (1966)
Edward E. Smith Memorial Award (1967)
Cena Nebula za nejlepší novelu (1972)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostDemokratická strana
Manžel(ka)Gertrude Blugermanová
Janet Asimovová
DětiRobyn Asimov[1]
PříbuzníStanley Asimov (sourozenec)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isaac Asimov, narozen jako Izák Judovič Ozimov (rusky Исаак Юдович Озимов; 2. ledna 1920, Petroviči, Rusko6. dubna 1992, New York, USA), byl americký spisovatel a biochemik židovského původu. Napsal přes 300 vědeckých, vědecko-populárních a sci-fi knih. Počátek jeho tvorby patří do období tzv. Zlatého věku sci-fi. Získal celou řadu prestižních cen (Hugo, Nebula, Locus,...). Je autorem tří zákonů robotiky.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Isaac Asimov se narodil do židovské rodiny ve vesnici Petroviči v Sovětském Rusku. Ve své první autobiografii uvádí, že jako datum svého narození považuje 2. ledna 1920, i když vzhledem k chybějícím dokumentům či případné chybě při převodu z juliánského kalendáře je toto datum nejzazší a správné datum může být i 4. října 1919.[2]

V roce 1923 celá rodina emigrovala do USA. Do USA se plavil na lodi RMS Baltic. Stal se americkým občanem v roce 1928. Asimov se nikdy nenaučil rusky (jeho rodiče mluvili jidiš) a nikdy svou rodnou zemi nenavštívil. Isaac vyrůstal v Brooklynu v New Yorku. Jeho otec měl malý obchod se smíšeným zbožím, ve kterém se Asimov poprvé setkal s časopisy a novinami. Asimov se naučil sám číst v pěti letech, své první články začal psát už v jedenácti a od devatenácti je dokonce prodával do různých časopisů. Po vystudování střední školy nastoupil Asimov na Kolumbijskou univerzitu, kde promoval v roce 1939.

Život během světové války a po ní

[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války sloužil Asimov jako civilista na námořní základně ve Filadelfii (Philadelphia Naval Shipyard). V roce 1944 byl předvolán k armádní odvodové prohlídce, ale kvůli krátkozrakosti nebyl odveden.[3] Tato vada už nebyla armádě USA na obtíž 7. září 1945, kdy Asimov obdržel povolávací rozkaz. Do jejích řad vstoupil 1. listopadu 1945.[3] Prošel základním výcvikem v Camp Lee ve Virginii. 7. ledna 1946 začal psát povídku Důkaz, což byla jediná povídka, kterou Asimov napsal během své služby v armádě USA (období od 1. listopadu 1945 do 26. července 1946).[3] 7. února již měl hotovu první verzi, ale pak s psaním přestal, neboť se měl zúčastnit operace Crossroads na atolu Bikini. Odcestoval s ostatními na Havaj do Honolulu, ale jaderného testu se nakonec nezúčastnil. Po návratu do Camp Lee požádal o propuštění z armády kvůli doktorandské práci, bylo mu vyhověno 26. července 1946. Odcházel v hodnosti desátníka.[3]

Po válce v roce 1948 dokončil studia, stal se doktorem biochemie a začal pracovat jako učitel biochemie[4] na Bostonské univerzitě. Od roku 1958 se stává profesionálním spisovatelem. Asimov byl dvakrát ženatý: poprvé se oženil v roce 1942 s Gertrude Blugermanovou, se kterou měli dvě děti, syna Davida a dceru Robyn Joan, podle které vytvořil postavu Wandy Seldon. Wanda byla vnučkou hlavního hrdiny knih o Nadaci Hariho Seldona. Manželství se rozpadlo v roce 1973 a dva týdny po rozvodu se Asimov oženil znovu – vzal si americkou autorku sci-fi Janet O. Jeppsonovou. Isaac Asimov zemřel v roce 1992 v New Yorku. Po jeho smrti jeho druhá žena odhalila, že zemřel v důsledku nemoci AIDS. K nákaze došlo při operaci v roce 1983, kdy byla Asimovovi podána krev, která byla HIV pozitivní.[5]

Zajímavosti z osobního života

[editovat | editovat zdroj]

Asimov trpěl klaustrofilií, což je přímý opak ke klaustrofobii. Miloval malé uzavřené prostory; to mělo velký vliv na jeho dílo, především romány Ocelové jeskyně, Nahé slunce a Roboti úsvitu a hlavní postavu první povídky ze série Nadace. Lidé na Zemi v těchto románech žijí v podzemních městech a panicky se bojí otevřeného prostoru. Velkým paradoxem je, že se Asimov bál létat letadlem. Jeho dílo, především romány o Nadaci, je plné kosmických letů a meziplanetárních válek, Asimov přitom za celý svůj život letěl v letadle pouze dvakrát. Zajímavostí je také, že Asimov se nikdy nenaučil plavat či jezdit na kole. Přestože se nikdy nestavěl proti náboženství, byl proti spoléhání se na víru v neověřitelné či neověřené.

Jeho dílo zahrnuje velké množství beletristických i vědeckých prací, z nichž v češtině vyšel jen nepatrný zlomek. Je známý hlavně svými díly z vědecko-fantastického žánru (sci-fi) a populárně vědeckými knihami. Nejznámějším Asimovým dílem je série Nadace (Foundation series), kterou později spojil s dalšími dvěma sériemi – o galaktické Říši (Galactic Empire series) a o robotech (Robot series).

Robotům se Asimov věnoval celý život. První povídku o robotovi napsal v rozmezí 10.–22. května 1939.[4] Jmenovala se „Robbie“ a lze ji najít ve sbírce povídek Já, robot. Napsal bezpočet povídek a několik knih o této problematice. Sbírka povídek Já, robot patří mezi nejznámější. Je tvůrcem tzv. zákonů robotiky. Asimov sám přiznal, že slovo robot je přejaté z dramatu Karla Čapka RUR z roku 1920. Asimov toto drama přečetl a netajil se tím, že se mu dílo nelíbí.

Psal také detektivky, fantasy, velké množství „ne-fantastických“ knih. Celkem napsal nebo jako editor upravil kolem 500 knih a přibližně 90 000 dopisů nebo pohlednic. Jeho práce spadají do všech hlavních kategorií Mezinárodního desetinného třídění. Isaac Asimov byl humanista a racionalista. Je všeobecně považován za mistra žánru vědecké fantastiky a za svého života společně s Robertem A. Heinleinem a Arthurem C. Clarkem patřil mezi tzv. „velkou trojku“ autorů sci-fi.

Zákony robotiky

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Zákony robotiky.

Asimov je tvůrcem zákonů robotiky, které se časem staly dogmatem sci-fi literatury. Popisují, jakými pravidly se roboti mají řídit. Byly poprvé uvedeny v březnu 1942 v povídce „Hra na honěnou“ (Runaround).

„Násilí je posledním útočištěm neschopných.“Salvor Hardin, Nadace
„Nikdy nedopusťte, aby vám smysl pro morálku zabránil udělat to, co je správné!“Hober Mallow, Nadace
  • 7 cen Hugo:
    • 1963: výběr F&SF Science Articles (Special Achievement)
    • 1966: série Nadace – Foundation (Best All-time Series)
    • 1973: román Ani sami bohové – The Gods Themselves (Novel)
    • 1977: povídka Dvěstěletý člověk – The Bicentennial Man (Novelette)
    • 1983: román Nadace na hranicích – Foundation's Edge (Novel)
    • 1992: povídka Zlato – „Gold“ (Novelette)
    • 1995: paměti Já, Asimov – I. Asimov: A Memoir (Non-Fiction)
  • 2 ceny Nebula:
    • 1972: román Ani sami bohové – The Gods Themselves
    • 1976: povídka Dvousetletý člověk – The Bicentennial Man
  • 7 cen Locus
    • 1973: román Ani sami bohové – The Gods Themselves (Novel)
    • 1975: Before the Golden Age (Anthology)
    • 1977: povídka Dvousetletý člověk – The Bicentennial Man (Novelette)
    • 1981: In Joy Still Felt: The Autobiography of Isaac Asimov, 1954–1978 (related non-fiction book)
    • 1983: román Nadace na hranicích – Foundation's Edge (Novel)
    • 1987: povídka Sny robotů – Robot Dreams (Short Story)
    • 1995: paměti Já, Asimov – I. Asimov: A Memoir (Non-Fiction)
  • 1967: cena E. E. Smithe – Skylark Award, uděluje New England Science Fiction Association
  • 1986: jmenován Velmistrem žánru – SFWA award for Grand Master, uděluje Science Fiction and Fantasy Writers of America
  • 1990: Forry Award za celoživotní dílo, uděluje Los Angeles Science Fantasy Society [6]
  • 1997: uveden do síně slávy – Science Fiction and Fantasy Hall of Fame, uděluje Kansas City Science Fiction and Fantasy Society [7]

Přehled díla

[editovat | editovat zdroj]
Obálka časopisu Two Complete Science Adventure Books z roku 1950 s autorovým románem Pebble in the Sky
Obálka časopisu Galaxy Science Fiction z roku 1953 s autorovým románem The Caves of Steel

Následuje seznam děl, která vyšla v češtině. Uvedeno je vždy první české vydání.

Sci-fi romány

[editovat | editovat zdroj]

Série Lucky Starr

[editovat | editovat zdroj]
  • David Starr – tulák po hvězdách , Ivo Železný 1999 (David Starr, Space Ranger, 1952)
  • Lucky Starr & piráti z asteroidů, Ivo Železný 1999 (Lucky Starr and the Pirates of the Asteroids, 1953)
  • Lucky Starr & oceány Venuše, Ivo Železný 1999 (Lucky Starr and the Oceans of Venus, 1954)
  • Lucky Starr & velké slunce Merkuru, Ivo Železný 1999 (Lucky Starr and the Big Sun of Mercury, 1956)
  • Lucky Starr a měsíce Jupiterovy, Ivo Železný 1999 (Lucky Starr and the Moons of Jupiter, 1957)
  • Lucky Starr & prstence Saturnu, Ivo Železný 1999 (Lucky Starr and the Rings of Saturn, 1958)

Série Robot Norby

[editovat | editovat zdroj]

Jde o jedenáctidílnou sérii o popleteném robotovi určenou mládeži, kterou napsal společně se svou ženou Janet Asimovovou.

  • Popletený robot Norby, Triton 2016 (Norby, the mixed-up robot, 1983)
  • Norbyho další tajemství, Triton, Praha 2017 (Norby's Other Secret, 1984)
  • Ani sami bohové, Nakladatelství Svoboda 1992 (The Gods Themselves, 1972)
  • Fantastická cesta II, Místo určení: Mozek, Slan 1992 (Fantastic Voyage II, Destination Brain, 1987)
  • Příchod noci, Laser 1993 (Nightfall, 1990) – spolu s Robertem Silverbergem. Děj se odehrává na planetě, která má více sluncí a kde je tedy stále světlo. Lidé zde žijící se bojí tmy. Jednou za 2049 let však nastává okamžik, kdy svítí pouze jedno slunce a dochází k zatmění. Lidé v tento okamžik zpanikaří, vše zapálí a tím dojde k rozvrácení civilizace, mnoho lidí zešílí. Román začíná v krátké době před příchodem noci, popisuje civilizaci zhruba na úrovni lidské civilizace v době napsání románu. Postavy polemizují, zda přijde či nepřijde noc. Po jejím příchodu dojde k požárům, ale nakonec, v poslední části, dojde k nápravě.
  • Konec věčnosti, Albert 1993 (The End of Eternity, 1955)
  • Dítě času, And Classic 1994 (The Ugly Little Boy, 1992) – s Robertem Silverbergem
  • Pozitronový muž, Baronet 1998 (The Positronic Man, 1993) – s Robertem Silverbergem

Povídkové sbírky

[editovat | editovat zdroj]
  • Já, robot, Odeon 1981 (I, Robot, 1950)
  • Vize robotů, Knižní Klub 1994 (Robot visions, 1990)
  • Azazel, Laser 1994 (Azazel, 1988) – jedná se o fantasy povídky, které spojuje postava skřítka Azazela.
  • Sny robotů, Knižní Klub 1996 (Robot Dreams, 1986)
  • Sbohem Země, Mustang 1997 (Gold, 1995)
  • Nesmrtelný Bard, Polaris 2001 (různé originály)
  • Neznámý Asimov, Triton 2003, 2005 (The Early Asimov, 1972)
  • Neznámý Asimov II.,
  • Robohistorie, Triton 2004 (The Complete Robot, 1982)
  • The Rest of the Robots, 1964
  • Slova vědy: Co se za nimi skrývá, Panorama 1978 (Words of Science and History behind them a More Words of Science, 1959)
  • Já, Asimov: paměti, Český spisovatel 1996 (I, Asimov, 1994) – třetí autobiografie
  • Atom: cesta subatomárním vesmírem, Jota 1997 (Inside the Atom, 1956)
  1. San Francisco Chronicle. San Francisco: Hearst Corporation. Dostupné online. [cit. 2021-07-28].
  2. Asimov, Isaac. In Memory Yet Green: The Autobiography of Isaac Asimov, 1920-1954
  3. a b c d ASIMOV, Isaac. Neznámý Asimov II. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-242-7. Kapitola Slepá ulička (doslov), s. 260–262. 
  4. a b ŽELEZNÝ, Ivo. Roboti a androidi. Praha: Svoboda, 1988. Kapitola O autorech, (Isaac Asimov), s. 605. 
  5. LOCUS online: Letter from Janet Asimov
  6. Los Angeles Science Fantasy Society - Forry Award. www.lasfsinc.info [online]. [cit. 2016-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-25. 
  7. www.locusmag.com [online]. [cit. 14-06-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-10-2012. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  翻译: